V malé vysočanské obci se na konci 19. století narodila jedna z budoucích vůdčích osobností rakouských nacistů a oblíbenec Adolfa Hitlera – Arthur Seyss-Inquart, člověk zodpovědný za smrt tisíců nizozemských Židů.
V červenci roku 1892 se narodil ve Stonařově na Vysočině, nedaleko Jihlavy, tehdejším Rakousko-Uhersku, Arthur Seyss-Inquart. Rodiče Emil a Augusta se do německy mluvící obce přestěhovali z Rakouska. Otec, který byl učitelem latiny, řečtiny a němčiny se později stal ředitelem státního gymnázia v Olomouci.
Arthur se rozhodl pro studium práv na Vídeňské univerzitě, s vypuknutím první světové války pak odešel na bojiště. Zúčastnil se střetů na rumunské, italské i ruské válečné frontě, ze které si roku 1917 odnesl několik zranění.
Po válce kdysi plachý a nesmělý Arthur, jež v mládí (na rozdíl od mnohých jiných vrstevníků) neprojevoval žádné známky antisemitismu vůči svým židovským spolužákům, nastoupil víru silného nacionalismu. Jako úspěšný právník se rychle dostal do okruhu vlivných mužů sdílejících stejné přesvědčení.
Zapálený podporovatel anšlusu vstoupil roku 1931 do rakouské NSDAP. O sedm let později se díky Hitlerově nátlaku na rakouského kancléře Kurta Schuschnigga stal rakouským ministrem vnitra. Netrvalo dlouho a Seyss-Inquart nahradil Schuschnigga ve funkci kancléře.
Arthur Seyss-Inquart (druhý muž zleva) roku 1941 v Haagu.
Rakouským kancléřem byl od 11. března 1938 pouhé dva dny, dokud se mu nepodařilo, dle Hitlerova plánu, přivolat na pomoc německé vojsko a připojit tak Rakousko k Říši. Po „úspěchu“ anšlusu se stal obergruppenführerem SS.
Z Rakouska byl povolán do Holandska, kde byl roku 1940 jmenován říšským komisařem. Pod jeho taktovkou bylo z okupovaného Nizozemí deportováno přes 100 tisíc holandských Židů do koncentračních táborů. Odhadem zahynulo 104 tisíc z nich. Seyss-Inquartovi se podařilo vymýtit celé tři čtvrtiny židovských obyvatel Nizozemí.
Po Hitlerově smrti 30. dubna roku 1945 se Seyss-Inquartovo jméno objevilo ve führerově závěti – měl se stát novým ministrem zahraničí. Na válečného zločince však místo úřadování čekalo zatčení v Hamburku, následný poválečný proces v Norimberku a smrt na šibenici za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a spiknutí.
Jan Králík
