Vypadá to, že má patent na nevyčerpatelný zdroj energie. Pandemii navzdory skládá muziku, natáčí klipy, chystá turné, trénuje, zápasí, jezdí na motorce a nedávnost v pražských Holešovicích otevřel veganský Výčep Kabelovna, kde jsme se potkali nad výborným pivem Šedivák. Jak zvládá všechno tohle stíhat na čistě rostlinné stravě?

Na svém Instagramu jsi publikoval video, jak zápasíš na ulici se členy ochranky klubem. Jak k tomu došlo?

Původně jsem to ani publikovat nechtěl, ale zároveň jsem chtěl předejít tomu, aby o mě kolovaly mylné informace. Ten den jsme natáčeli ve Vaňkovce a pak jsme ještě na chvíli skočili do baru 4Pokoje. Cestou na hotel jsem na one wheelu míjel klub, kde se kluci z ochranky vytahovali a vyzvali mě, jestli s nimi nedám sparing.

Jak těžké bylo výzvu nepřijmout?

Většinou na takové výzvy nereaguji, ale poslední dobou mě lidi hodně provokují s tím, že jsem jen zpěvák, že jím jenom kytky a mám nba hovno sílu. Tak jsem se nechal vyhecovat a trochu grapplingu si s klukama na ulici dal. Kluci akci taky natáčeli, ale jen do chvíle, než jsem je porazil. Od té chvíle se k tomu nikdo nehlásil, což byl důvod, proč jsem záběry zveřejnil sám. Podobné pouliční pokřikování zažívám totiž čím dál častěji.

Nemohl jsi jim ublížit?

Byl jsem maximálně obezřetný, nepoužíval jsem žádnou nadměrnou sílu a vždy se jen technicky dostal k submisi a opatrně čekal, až odklepají, což je zápasnická forma vzdání se a uznání prohry na základě bolesti nebo nedostatku kyslíku. To se přesně stalo. Ale zdůrazňuji, že není můj styl zápasit s přemotivovanými street fighters. Pokud si chce někdo zazápasit, ať dorazí na trénink a příště si zaspárujeme na tatami.

Když jsme spolu mluvili naposledy, měl jsi krátce po návratu z Brazílie, kde jsi natáčel klip. Jaká výzva tě čeká nyní?

S kámošem jsme koupili provozovnu samoobsluhy COOP a předělali ji na výrobnu veganských potravin. Hrozně mě to baví. Jsem zastáncem myšlenky, že rostlinná potrava má smysl. Naším prvním produktem je rumová buchta, která je konzervovaná jen alkoholem. Nejsou tam žádné jiné konzervanty. Má nejvyšší známku kvality, všechny ingredience jsou bio a vše je extrémně kontrolované i co do zdrojů a udržitelnosti. Pracoval jsem na tom dva roky a investoval do toho většinu svých volných financí. Je to moje dítě a něco, k čemu se upínám.

Výsledkem je jeden produkt?

Je to první produkt. Když se povede, otevřou se nám dveře do celého odvětví, kterému se chceme věnovat. Moc rád bych konkuroval bagetám na benzínkách.

Foto: About You

Veganem je i Filip Vlček, s nímž děláš muziku, děláte spolu i jídlo?

Ne, racionální stravu dělám s Michalem Herčkou, kámošem, který má vlastní školu brazilského jiu jitsu a se kterým jsme dlouholetý kámoši.

Z toho, co všechno děláš, vyplývá, že že jsi extrémně hyperaktivní člověk. Co bys řekl lidem, kteří neveří, že energii lze brát z rostlinné stravy?

U mě to začalo z etických důvodů. Na rostlinné stravě jsem šest let. Těch šest let na rostlinné stravě zápasím a můžu potvrdit, že ve svém váhové kategorii jsem byl schopný uškrtit soupeře až do mistra Evropy a Asie. To je asi to nejlepší, co k tomu můžu říct. Nemá cenu někoho přesvědčovat, nejlepší argument jsou výsledky ve sportu. V žádném jiném sportu ze sebe člověk nevydá tolik jako v zápase v okamžiku, kdy ti někdo zaškrtí průchod krve do mozku. Jestli někdo na masové stravě dostane na prdel od soupeře, který se živí jen rostlinnou stravou, je to podle mě pádný argument. Vegani jsou v současné době zastoupení ve všech disciplínách od MMA, tenis, triatlon až po horolezce, kteří zdolávají Himaláje.

Nepotkaly tě s přechodem na veganskou stravu nějaké nečekané problémy?

Naopak, přechod na rostlinnou stravu měl ještě jeden nenápadný, ale důležitý benefit. Díky ní jsem se úpně zbavil chronických chorob. Byl jsem alergik na prach, psy, kočky, měl jsem astma, náběh na dědičnou cukrovku a akné v takové míře, že jsem občas musel rušit natáčení v televizi. Všechny tyhle problém se vyřešily dietou. Na nic jsem nepotřeboval prášek, prostě jsem přestal jíst blbosti. Když někdo řeší i tak závažnou nemoc, jako je například rakovina, první věc, kterou uvědomělý praktik doporučí, je vypnout maso, protože červené maso patří mezi karcinogeny.

Když naši čtenáři přijdou do Výčepu, co si tu dávají dobrého?

Naše hospoda je koncipovaná tak, abychom nabízeli to nejlepší pivo, jaké se dá u nás najít. K tomu máme člověka nejpovolanějšího. Je to spolumajitel Výčepu Lukáš Rychtařík, který je zároveň mým manažerem. Velký pivní znalec, s nímž jsem objeli všechny pivovary, pivnice a výčepy v Čechách a na Moravě a nejbližších německých a rakouských usedlostech. Kromě výborného piva si u nás lidé mohou dát to samé, na co jsou zvyklí z jiných pivnich, akorát že v rostlinné formě. Jsou to jídla k pivu, takže nejde o žádnou dietu: nabízíme veganské smažené „kuřecí“ nugetky, což je obdoba řízku s okurkou, chlebem a hořčicí, máme utopce, párky v rohlíku nebo škvarkovou pomazánku ze soji se smaženou cibulkou a výborným kořením.

Motorka a formule

Všiml jsem si, že máš venku zaparkovanou motorku. Co tě k ní přivedlo? Na motorce většinou začínají mladí nebo naopak staří, ale ty jsi něco mezi…

Dlouho se věnuji řízení všeho možného. Mám rád adrenalin a ta motorka to splňuje. (sem prosím, co je to za typ). Není to silnice, kde má z nuly na sto za dvě vteřiny, ale umí to zabrat. Dává mi všechno, co od dopravního prostředku očekávám. Mám řidičák od dvaceti, čtrnáct let jezdím, dávám o tom vědět pět šest let. Mamka si to nepřála, dlouho jsem se jí snažil vyjít vstříc, ale od té doby, co jsem ji svezl, tohle tabu padlo.

Foto: Klaudia Poloncova

Na sociálních sítích jsi sdílel fotku před monopostem RB7, kterým po Česku jezdil David Coulthard v rámci natáčení filmu From Castle to Castle. Jak ses dostal k této akci?

S Red Bullem jsem spolupracoval ještě před tím, než jsem začal dělat muziku. Ve svých sedmnácti jsem byl na snowboardovém Red Bull Campu, kde jsme trénovali pod dohledem Davida Horvátha. Od té doby jsou mé projekty spojené s Red Bullem. Naposledy jsem měl možnost být u natáčení filmu From Castle to Castle s monopostem řízeným Davidem Coulthardem a akrobatickým letadlem pilotovaným Martinem Šonkou. Film mě nadchl, překonal mé očekávání o X levelů. Co se týká formule samotné, nečekal jsem, že si tak dobře poradí s pražskýma dlažebníma kostkama.

Účast na Eurovizi

Dokážeš teď s odstupem říct, proč tvoje vystoupení na Eurovizi nefungovalo tak, jak sis přál?

Jeden z faktorů je, že jsem měl vystupovat na Eurovizi už rok před tím. Tehdy jsem měl k tomu vybraný song, měl jsem na to dost času, svého producenta, dělali jsme to ve svém tempu a ve své režii. Celá tahle akce padla kvůli covidu. Po vyhlášení náhradního ročníku jsme měli pouhé dva měsíce udělat tři nové songy, ze kterých si porota vybrala jeden, s nímž půjdu soutěžit. Tam se rozdělilo to, co jsem já od toho, co bych měl být. Současně jsem to bral jako příležitost podívat se ven a získat nové zkušenosti a kontakty. Museli jsme sehnat někoho, kdo udělá kostým, nějaký člověk vytvořil pozadí – najednou se nabalovaly věci, které jsem nemohl dost dobře ovlivnit.

Foto: Lucie Vysloužilová

Vybral by sis dneska jiný song?

Jo a fungoval by líp. Komise řeší, co funguje na Eurovizi, a neberou v potaz, že Eurovize funguje nejlépe tehdy, kdy jsi sám sebou.

Která písnička by to byla?

Jmenuje se Chillin‘. Nikde to nevyšlo, je to takové slow tempo, je to v módu, který mě baví a na který umím tancovat a není to žádný vokální extrém, který se z nějakého důvodu zalíbil během výběrového procesu. Ale nechci, aby to vyznělo, že bylo všechno špatně. Měl jsem možnost vypadnout a podívat se, jak to funguje. Mrzí mě, že ze zdravotních důvodů nebylo možné setkat se s ostatními soutěžícími. Hlavní důvod, proč jsem tam chtěl jet, tedy padl. I tak to pro mě byla zkušenost.

Nové album versus COVID

Vydal jsi nové album JENTAK. Jak se umělci dělá deska v době, kdy ani neví, jestli s ní bude moci vystupovat?

Určitě se to do práce promítne. Když si to poslechnu dneska, vnímám v tom pochybnosti ohledně svobody a je tam i loučení s určitě životní etapou. Na druhou stranu, když jsme byli takto zamknutí, měli jsme s Filipem Vlčkem spousty času na práci ve studiu, což bylo velké plus. Mělo to své pro a proti.

Žánrově je to velký posun. Třeba song Jako McFly už je normální punk-rock. Když už jsme u McFlye z filmu Zpátky do budoucnosti, je něco, co bys chtěl ve svém životě opravit, kdybys měl možnost odcestovat zpátky v čase?

Vždycky jsem byl zastáncem, že člověk musí dělat chyby, aby se z nich poučil. Kdybych nějakou chybu uměle opravil, nemohla by se promítnout do mé osobnosti nebo charakteru a nikam by mě neposunula. Člověk dělá spoustu chyb, ale mě baví i ty velké. Je to i případ s tou Eurovizí. Teď vím, že jsem měl udělat jen takové songy, aby si za všemi perfektně stál a nemusel se vymlouvat, že si porota vybrala ten, který mi neseděl. Člověk by se takhle mohl cyklit pořád dokola. Chyby k nám patří, to je život. Z chyb se učím a beru si z nich inspiraci. I z toho, že jsem na Eurovizi nepostoupil, mi dalo spoustu nových námětů na klopy a nakonec mám i pár nových kontaktů.

Foto: About You

S Johny Wolfhooker zpíváš v songu Tidal Wave, který už je někde na hraně nu-metalu a hard coru. Jak se cítíš v téhle rovině?

Mám rád žánrovou pestrost. Když jsem závodil na snowboardu, poslouchal jsem metal, rock a kapely jako Hatebreed. Vždycky to bylo ve mně, není to tak, že vylezu z televizní soutěže a z ničeho nic začnu dělat punk-rock. Celé album se točí kolem hudby, kterou v sobě mám.

Doba, kdy se nesmělo hrát, už naštěstí skončila. Ty jsi o tomto temném období natočil živý klop k písničce Šílená v O2 Areně, kam by ses měl příští rok vrátit. Jak se chystá takhle velká akce v době, kdy se neví, jak to bude?

Je to ta vůbec nejšílenější akce, jakou si umíš představit. Takhle velký koncert přirovnávám k čínskému karnevalovému drakovi, který proudí ulicemi a pod sebou ukrývá stovky lidí. Jakmile něco takového spustíš, už to nemůžeš zastavit. Koncert přesunutý na 1. října 2022 měl být původně na podzim. Běžela na něj spousta promo akcí, měl jsem zaplacené billboardy. Za reklamu jsem utratil statisíce a pak jsem koukal, jak kampaň probíhá ve vylidněném městě a platím to z apokalyptických peněz, které už ani nemám. Bylo to šílené, ale co jsem mohl dělat? Muzika je to, čím se živím, co mě baví, v co věřím. A když řeknu lidem, pojďte sem, my to zvládneme, tak tomu jako umělec musím věřit a dát do toho sto procent, i kdyby těsně před tím přišla další mutace viru delta, gama, omega korona na entou. Co můžeme dělat? Musíme věřit, že to bude dobrý a s tím pracovat, protože jinak všechno půjde do prdele.

Kde tě letos uvidíme?

Až do konce září jsem každý týden někde. Seznam akcí je na www.championship.cz/bencristovao/

Covidu mají všichni plné zuby, ale přece jen, nevybaví se ti, že by ti tahle divná doba dala i něco dobrého?

Mně to dalo úplně všechno, byl to jeden z nejdůležitějších momentů v mém životě. Jednak mi to dalo dlouho odkládanou pauzu, kterou jsem extrémně potřeboval. Dalo mi to i pokoru a uvědomění si, že nic není nastálo a nic není samozřejmost. Stmelilo to rodinné i přátelské vztahy, vyčistil jsem si obzory a zjistil, kolik lidí ani nepotřebuju, což se stalo automaticky a velmi upřímně. Pomohlo mi to posunout se i co do kreativity. Konečně jsem měl čas ponořit se do muziky a dát tvorbě čas. Kdybych to měl shrnout – pauza, pokora, efektivita a kreativita. Mrzí mě, co se stalo mnoha lidem, mrzí mě lidské životy. Já jsem přišel doslova o miliony korun, ale byla to pro mě silná zkušenost a ani v tomhle případě bych nic nevrátil. Bylo to potřeba pro nás pro všechny.

Foto: Lucie Vysloužilová

Ben Cristovao (34): je český zpěvák, textař a sportovec. Jako teenager závodil ve freestyle snowboardingu, v němž vyhrál český pohár. Poté, co prosadil v soutěži Česko Slovenská SuperStar, se pustil do muziky a v roce 2013 se do povědomí zapsal úspěšným singlem Bomby. Vyprodal Forum Karlín, dostal cenu v anketě Zlatý slavík a porotcoval v soutěži Česko Slovenská SuperStar. Letos vydal novou desku s názvem JENTAK. Letos 1. října zopakuje svůj concert v O2 Aréně. Jako dlouholetý vegan bojuje za práva zvířat. Intenzivně se věnuje brazilskému jiu jitsu, v němž zápasí na sportovních akcích po celém světě. V roce 2016 získal zlato na prestižním mezinárodním turnaji Madrid Open v kategorii do 88 kilo s kimonem. Jeho matka pochází ze západních Čech, otec Bénis Cristóvão je z Angoly.

Autor: Adam Maršál

Ilustrační foto: Jiří Šimeček, Red Bull Media House

Komentáře