Klimatickou změnu řešit musíme, ale je třeba dbát na to, aby léčba nebyla bolestivější než nemoc. Co nejrychlejší opuštění fosilních paliv, které požadují někteří ekoaktivisté, by zpomalilo růst, který miliardy lidí pozdvihl z chudoby.
Většina lidí na planetě se každý den probouzí s pocitem, že se všechno mění k horšímu. Vzhledem k tomu, co neustále čtou v novinách nebo vidí v televizi, není ani divu. Tato „blbá nálada“ však představuje problém, neboť podporuje poplašné mýty (mimo jiné) o tom, jak klimatická změna vyústí v Armageddon.
Skutečností však je, že svět se obecně zlepšuje. Začněme s tím, že průměrná délka života se od roku 1900 více než zdvojnásobila a dosahuje nyní více než 70 let. Vzhledem k tomu, že ke zvlášť výraznému prodloužení života došlo u chudých lidí, masivně poklesla nerovnost v oblasti zdraví. Světová populace je navíc gramotnější, dětská práce ustupuje a žijeme v jedné z nejmírovějších dob v dějinách.
Lidé jsou na tom navíc lépe ekonomicky. V uplynulých třiceti letech se průměrný příjem na člověka celosvětově téměř zdvojnásobil, což vedlo k obrovskému poklesu chudoby. V roce 1990 téměř 40 % lidí žilo pod hranicí chudoby, dnes to je méně než 10 %. To přispělo k proměně životního způsobu lidí. Například v období 1990 až 2015 se podíl obyvatel světa, kteří káleli venku, mimo toalety či latríny, snížil o polovinu na 15 %. V témže období 2,6 miliardy lidí získalo přístup ke kvalitnějším vodním zdrojům a zvedly tak celosvětový podíl kvalitních zdrojů vody na 91 %.
Bjørn Lomborg je dánský profesor statistiky. Časopis Time ho zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa.
Tyto změny rovněž zlepšily životní prostředí. Riziko úmrtí v důsledku znečištění ovzduší – což je zdaleka nejvýznamnější ekologická příčina úmrtí – se podstatně snížilo. Ve státech s nízkými příjmy to riziko od roku 1990 pokleslo téměř na polovinu. A konečně: bohaté státy díky vysokým výnosům zemědělství a měnícímu se přístupu k životnímu prostředí stále lépe chrání lesy a zalesňují nové plochy.
Samozřejmě pro mnoho lidí platí, že i když jim toto všechno povíte, tak stále budou skálopevně přesvědčeni, že změna klimatu zničí život na zemi. Je to pochopitelné, ale vypovídá to spíše o vlivu zarytých ekologistů a zoufalých médií než o realitě.
Tvrdí se nám, že globální oteplování způsobí extrémní chaos v počasí i podnebí, který doslova ohrozí přežití lidstva. Tento názor však je nejen nepodložený, ale také je v rozporu se závěry Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC).
Například hurikány se neustále uvádějí do souvislosti s globálním oteplováním. Vnitrozemí Spojených států však v uplynulých třinácti letech zasáhly pouze tři velké hurikány (tj. hurikány kategorie 3 nebo vyšší), což je nejnižší počet přinejmenším od roku 1900. V nedávném posudku IPCC uvedl – přičemž pro hurikán použil název „cyklón“–, že „za uplynulých sto let nebyly v četnosti tropických cyklonů na celém světě pozorovány žádné významné trendy“. A tým NASA pro modelování hurikánů dospěl k závěru, že „historické záznamy o četnosti atlantických hurikánů neposkytují přesvědčivé důkazy, že by u této četnosti docházelo k významnému dlouhodobému nárůstu vlivem oteplování způsobeného skleníkovým efektem.“
Vědci se domnívají, že globální oteplování časem způsobí, že hurikány budou méně četné, ale silnější. V nadcházejících desetiletích se pravděpodobně výrazně zvýší blahobyt, díky čemuž budeme vůči takovým jevům lépe chráněni. Když toto vezmeme v úvahu, celkový dopad hurikánů bude v roce 2100 ve skutečnosti menší, než je nyní.
Změna klimatu je realitou a je to problém. Podle IPCC celkový dopad globálního oteplování bude do roku 2070 odpovídat 0,2% až 2% poklesu průměrného příjmu. To není konec světa, ale něco jako hospodářská recese, ve světě, který bude mnohem bohatší než dnes.
Hrozí nám, že nafouknutý strach nás při řešení globálního oteplování svede na špatnou cestu. Poplašení aktivisté chtějí, aby se svět co nejdříve vzdal fosilních paliv. To ale způsobí zpomalení růstu, který miliardy lidí pozvedl z chudoby a proměnil celou planetu. A to má velmi reálné náklady.
Bohatí a vzdělaní lidé v rozvinutých ekonomikách často tyto náklady přehlížejí nebo na ně shlížejí s despektem. V pohodlí výročního setkání Světového ekonomického fóra v roce 2017 v Davosu bývalý americký viceprezident Al Gore nesouhlasně komentoval plány na výstavbu tepelných uhelných elektráren v Bangladéši. Bangladéšský premiér Šejk Hasina však tyto výtky rozhodně shodil se stolu a zdůraznil: „Jestliže nedokážete rozvíjet hospodářské podmínky lidí, jak je potom zachráníte? Musíme zajistit zásobování potravinami. Musíme dát lidem příležitost pracovat.“
Analýza Centra pro kodaňský konsensus ukazuje, že i při započtení škod na globálním klimatu je rozvoj uhelných elektráren za účelem hospodářského rozvoje Bangladéše účinnou politikou. Náklady budou činit 9,7 miliardy dolarů, včetně dlouhodobých globálních klimatických nákladů ve výši 570 milionů dolarů, ovšem přínosy přesáhnou 250 miliardy, což odpovídá více než ročnímu bangladéšskému HDP.
Naše další směřování na celosvětové úrovni objasnil výzkum pěti různých globálních budoucností, který podnikla OSN. Ukazuje se, že lidstvo na tom bude mnohem lépe, a to i v Africe, v rámci scénáře vysokého využívání fosilních paliv než v jiných případech, a to i kdybychom nakrásně dosáhli světa s nízkými emisemi CO2.
Klimatickou změnu musíme řešit, ale musíme také dbát na to, aby léčba nebyla bolestivější než nemoc. Přiměřenou reakcí by bylo mnohem více investovat do výzkumu a vývoje levnějších bezuhlíkových zdrojů, které mohou v konečném důsledku vytlačit fosilní paliva. To by zajistilo plynulý přechod, který by nezpomalil ekonomiky a nepoškodil chudší členy společnosti.
Katastrofické scénáře a pesimismus zkreslují náš pohled na svět a vedou ke špatným politikám. Budoucnost je světlá a potřebujeme inteligentní rozhodování, aby taková zůstala.
Bjørn Lomborg, Project Syndicate
