Ve světě financí platí za známé jméno. Lukáš Ticháček funguje přes deset let v SMS Finance, kde se v minulosti stal nejmladším zemským ředitelem. Dnes vede tým více než 150 poradců a snaží se narovnávat pošlapanou pověst této profese, kterou u široké veřejnosti uvrhlo v nemilost jednání několika jedinců. Proč Češi nerozumí financím a co nejdůležitějšího hledat při volbě vašeho poradce?
Do oblasti financí jste se zakoukal poměrně brzy, co vás k tomu vedlo?
K financím mě přivedl starší bratr. Bylo to v době, kdy jsem chtěl po maturitě nastoupit na vysokou školu. Byl jsem z malého moravského města a protože jsem odmalička sportoval, byl jsem zároveň dost soutěživý a chtěl všechno dělat lépe než brácha a vlastně být nejlepší ze všech. Nastoupil jsem k SMS finance, začal se vzdělávat a chodit na první schůzky. Za své povolání jsem se ale v té době docela styděl. Na finanční poradce bylo nahlíženo přes prsty, další bariérou byl pak můj tehdejší věk a paradox, že jsem měl v devatenácti letech radit s financemi někomu mnohem staršímu. Stydět jsem se ale přestal celkem brzy, když jsem pomohl prvním klientům ke skutečně lepšímu životu. Zjistil jsem totiž, že finanční gramotnost široké veřejnosti není vůbec dobrá, takže už tehdy jsem jim dokázal pomoci.
Jak vaše cesta pokračovala?
Už ve sportu jsem byl vůdčí osobností, takže i v práci jsem brzy začal budovat svůj tým. Mnozí z vůbec prvních jeho členů jsou se mnou dokonce dodnes, po těch deseti letech. A tím, že jsem si prošel tu cestu úplně od začátku, jsem se snažil je správně vést a práci jim ulehčovat.
Čím jste jim tu práci dokázal ulehčit?
Sám jsem ze začátku nesnášel takzvaný cold calling, volání na cizí čísla. To je zdaleka nejtěžší disciplína v našem odvětví. Zároveň jsem měl v týmu kamaráda, který byl machr přes finance, byl i skvělý v jednání s klienty, vůbec mu ale nešlo navolávání nových schůzek a měl z něho trochu fóbii. Chtěl jsem novým členům našeho týmu ulehčit práci, a tak jsem založil první callcentrum Zavoláme s.r.o. V ten moment se to stalo obrovskou výhodou v nabírání nových poradců, když z jejich práce vymizely studené hovory. A takto to děláme dodnes.
Zmínil jste, že na finanční poradce bylo nahlíženo přes prsty. To možná pořád částečně platí, je to tak? Proč se to děje?
Připisuji to dlouhodobé deregulaci trhu. V minulosti v Česku fungovalo mnoho společností, které lákaly poradce pouze na vysoké zisky z oboru a pozlátka, ale nemyslely na kvalitu samotných poradců, ani na pomoc klientům. Mnozí takoví nekvalifikovaní poradci poté natropili více škody než užitku, protože klientům vůbec nepomohli, ale sami dávali vydělané peníze na odiv. Došlo i k několika veřejně sledovaným kauzám. To vše se odrazilo na negativním vnímání této profese. V poslední době naštěstí probíhá velká regulace trhu finančního poradenství, celý obor se zkvalitňuje a tím se postupně lepší i veřejné mínění směrem k naší profesi.
Co se musí stát, aby se tomuto povolání navrátila prestiž?
Celý obor se musí ještě více regulovat a poradci více vzdělávat. Právě na vzdělání musí být kladen ten největší důraz. Chce to ještě trpělivost a nějaký ten čas, ale věřím, že jsme na dobré cestě a jednou tam s těmi, co to chtějí dělat kvalitně a dlouhodobě, skutečně dojdeme. V západním světě je dnes zcela normální, že má člověk svého odborníka, který mu pomáhá s financemi. Pracujeme usilovně na tom, abychom do tohoto bodu dospěli v Česku také.
Proč by tedy měl podle vás každý člověk mít svého finančního poradce?
Protože finanční gramotnost dnes mezi Čechy není kdovíjaká. Nevyučuje se na školách a obecně v tomto tématu panuje mezi lidmi spíše zmatek. Já rád říkám, že každý je dobrý ve svém řemeslu. Stejně jako já si dnes nedokážu kvalitně a bezchybně postavit bazén, vymalovat dům, nebo udělat rozvody elektřiny, stejně tak se běžný člověk nevyzná v širokém portfoliu finančních produktů a nedokáže rozpoznat, který je pro něj ten opravdu výhodný. A zatímco já si na bazén nebo elektřinu raději zavolám odborníka, měli by tak ostatní postupovat i v otázce financí. Poradci z našeho týmu jsou odborně vzdělaní. Vedeme a vzděláváme je prakticky každý den, aby byli neustále v obraze a dokázali lidem vždy velmi dobře poradit.
Těch společností je skutečně mnoho a prakticky každá hlásí: “My to děláme jinak!”. Podle čeho by se měl člověk rozhodovat při výběru?
Jedním z hlavních kritérií by mělo být vzdělání finančního poradce, jeho přehled a znalost produktů. V některých firmách se poradci školí především na prodejní dovednosti, když jim ale položíte otázku ekonomického rázu, neznají odpověď. Stejně jako s tím bazénem nebo elektrikou, tam taky hledáte toho největšího odborníka, u financí by to mělo být stejně. Ve svém týmu dbám především na vzdělanost jeho členů. Naše poradce neustále školíme, aby je veřejnost právě za ty největší odborníky mohla považovat.
O osvětu a vzdělávání se ale snažíte i veřejně, máte vlastní podcast. O čem je?
Je samozřejmě o světě financí, ale především o příbězích. Mými hosty jsou zajímaví lidé ze světa financí, kteří dokáží posluchačům předat inspiraci, motivaci a hlavně reálné příběhy z praxe. Snažím se právě na těch příbězích ukázat, že finanční poradci jsou fajn lidé a ne ti predátoři, za které nás ještě pořád někteří lidé mají.
Pojďme se teď bavit konkrétně. Co může očekávat člověk, když za vámi přijde?
Vysvětlíme mu základy finanční gramotnosti. Není to o tom, že bychom mu vnutili produkt, ze kterého máme nejvyšší provizi. Chceme, aby klient pochopil, proč a na co je potřeba se zaměřit. Umíme najít v jeho rozpočtu prostor pro tvorbu rezervy, pro investování. Vycházíme z vlastní analýzy, kde zjistíme, kolik by si daný člověk měl odkládat měsíčně peněz, aby neměl v důchodu nouzi. Analyzujeme jeho současné pojistné smlouvy, kde často nacházíme chyby, například v pojištění v případě úmrtí. Než abychom ale takovému člověku řekli, že je třeba tu částku změnit, vedeme jeho samého správnými otázkami k tomu, aby na to přišel sám. Když pak odcházíme z naší schůzky s velkou pravidelnosti slýchám větu “Teď jsem to konečně pochopil, dosud mi to takto nikdo nevysvětlil.”
Jak vy, jako sportovec, vnímáte další společenské téma, a sice, že má mnoho sportovců po skončení profesionální kariéry hluboko do kapsy?
S finanční gramotností to není dobré ani ve sportu, to máte pravdu. Většinu sportovců k tomu nikdo nevede a z velké většiny to nezajímá ani české kluby nebo organizace. Snažíme se pomáhat i v této sféře, protože si uvědomujeme, že je to problém. Jedním z mých klientů je i jeden český fotbalista, jiný bývalý ligový hráč u nás dokonce pracuje jako poradce. Obecně se dá říct, že profesionální sportovci si často užívají vysoké částky z výplat, čímž se zvedá jejich životní standard. Ale opravdu dobře se jejich sport dá hrát třeba jen několik let, navíc nikdo neví, kdy jeho kariéra definitivně skončí, což se může vinou zranění stát skutečně v okamžiku. A mnoho sportovců na takovou možnost vůbec není finančně připraveno, netvoří si rezervu, neinvestují. Když pak přijde nějaká nepříjemná událost, je z toho malér.
Slyšel jsem o vás, že jste dobrá duše, vracíte peníze potřebným. Co všechno s charitou děláte?
V podstatě od mé první vydělané výplaty se snažím pomáhat tam, kde je to potřeba. Letos pořádám se svým týmem už sedmý ročník benefičního fotbalového turnaje, kde jsme vybrali více než 800 tisíc pro různé děti a jejich rodiny, které pomoc potřebují. V létě pojedu potřetí benefiční jízdu na kole, kde za každý ujetý kilometr daruju peníze pro organizaci Hope 4 kids, která pomáhá proti šikaně na školách. Minulý rok jsme na kole dojeli až do Chorvatska, tak uvidíme, kam nás to zavede tentokrát. Jsem také dárcem neziskové organizace Celé česko čte dětem a mobilního hospice. Není to ale jen o mně, celý náš tým má stejně nastavené hodnoty a jsem hrdý, že to tak je, protože letos jsme dokázali vybrat téměř jeden milion korun na pomoc Ukrajině.
Foto: archiv Lukáše Ticháčka
