Hans Massaquoi, „rasový oříšek“ s tradiční německou rodinou (alespoň z poloviny), se poblázněn charismatickými nacistickými vůdci snažil přidat k Hitlerjugend – neúspěšně.
V Hitlerově třetí říši žilo okolo 25 tisíc obyvatel černé pleti, ale na rozdíl od systematicky pronásledovaných (a vyvražďovaných) Židů se nemálu z nich podařilo zachránit holý život – včetně černouška se svastikou Hanse Massaquoie.
Matka „čistá“ Němka, otec vzdělaný Liberijec z diplomatické rodiny. Z – na svou dobu neobvyklé – lásky se roku 1926 vyklubal malý Hans. Dobré rodinné zázemí (dědeček byl v Německu liberijským konzulem) mu umožnilo nevyrůstat stranou árijské populace.
V Hamburku, kde trávil dětství s árijskými kamarády, neznal jediné dítě s podobným exotickým výzorem a sám se považoval za správného Němce. Malého chlapce, stejně jako spoustu jeho vrstevníků, lákala organizace Hitlerjugend a hned jakmile dosáhl správného věku, neváhal se přihlásit. Přišlo první zklamání a srážka s realitou. Nepřijat. Zkusil to ještě jednou, výsledek stejný.
Nastal rok 1936 a s ním přisprintoval na olympiádu v Mnichově i Jesse Owens, černoch, který rozdrtil „dokonalou“ árijskou rasu rovnou ve čtyřech disciplínách. Nacisté zuřili a černoši se dostali do jejich užšího hledáčku. Hansův otec a děd museli opustit říši. On jako rodilý Němec s árijskou matkou mohl zůstat.
Život už nebyl tak snadný. Jako na neárijce se na něj vztahovala podobná omezení jako na židovské nebo třeba romské obyvatelstvo. Od zákazu houpání na houpačce až po omezené možnosti studia. Tak se musel Hans uplatnit jako dělník. Jedním z SS oficírů byl dokonce informován (potom, co mu sám esesák podal ruku – něco naprosto nevídaného), že jednou, až Německo získá své africké kolonie, bude říši k velkému užitku při cvičení tamních dělníků.
I když pro Hanse existoval přísný zákaz intimních vztahů s árijci, dvořil se bílé dívce a aby to nebylo jednoduché, rovnou dceři policisty plus zarytého člena SS. Při jedné z tajných večerních schůzek byl zadržen členem SD a odveden na policejní stanici, kde byl na přímluvu jednoho z úřadujících policistů propuštěn a zachráněn snad i od toho nejhoršího.
Celou válku „přetrpěl“ a s postupujícím věkem si víc a víc uvědomoval, v jaké zrůdnosti žije. S jejím koncem skončil i Hansův život v Německu. Emigroval do USA, bojoval v Korejské válce a nakonec se stal novinářem, na jehož psacím stroji se zrodila i kniha vzpomínek Destined to Witness: Growing up Black in Nazi Germany.
Tomáš Ospalý
