Bezvládné tělo slavné herečky Miroslavy Šternové nalezli ležící v posteli. Zemřela roku dobrovolně s fotografií svého milence, známého španělského toreadora, v ruce. Talentované pražské rodačce, s hvězdnou kariérou před sebou, bylo pouhých 30 let.
Narodila se roku 1926 v Praze. S neúprosně se blížící druhou světovou válkou spolu s matkou a nevlastním otcem židovského původu, hlavním lékařem lázní v Teplicích nad Bečvou MUDr. Oskarem Leo Sternem, utekli před nacismem do Mexika.
Za oceánem prožila dospívající Miroslava první velké zhroucení, když roku 1942 zemřel její snoubenec – americký voják. Tehdy se ve svých šestnácti letech poprvé pokusila o sebevraždu. Do dalších hlubokých depresích spadla po matčině smrti o dva roky později.
Z těžkého zármutku v Mexiku exoticky působící Miroslavu nevytáhla ani její právě začínající a slibná kariéra ve filmu. V prvním snímku se objevila roku 1946 a následujícího roku již natáčela v Hollywoodu. Mezi ty kvalitnější filmy Miroslaviných prvních hereckých let se řadí například slavný film Casanovova dobrodružství Roberta Gavaldona.
Kariérně nejvýznačnějším rokem Miroslavy, které se také říkalo Miros Mango, byla poslední dvě léta jejího života. Tehdy účinkovala ve dvou špičkových filmech – komedie Škola vandráků z roku 1954 Rogelia A. Gonzáleze a Zločinný život Archibalda de la Cruz z roku 1955 přeslavného Luise Buñuela, které byly zároveň jejími posledními. Buñuelův snímek vešel do kin až po její náhlé smrti.
Miroslavu totiž neustále pronásledovaly deprese, které přiživovaly nešťastné milostné románky. Poslední kapkou v sérii nelehkých vztahů se stal poměr se španělskou toreadorskou hvězdou Luisem Miguelem Dominguínem.
Dominguín se nečekaně oženil s italskou herečkou Luciou Boséovou, zhrzelá Miroslava tak o dva dny později spáchala sebevraždu předávkováním barbituráty. V posteli ji našli s fotografií toreadora v ruce.
V dopise na rozloučenou psala svému otci: „Tati, promiň mi, už nemůžu dál. Nejsem tak statečná, děkuji ti za všechno a odpusť mi, že nemám vůli dál žít. Miluju tě, Bambulka.“
Jan Králík
