Na konci 18. století trpěla Vídeň akutním nedostatkem dřeva na topení. Problém obratně vyřešil český lesní inženýr Josef Rosanauer, když přišel s nápadem největší rakouské město a Šumavu spojit vodní cestou a dřevěná polena posílat po ní. Vznikl tak jedinečný projekt, který je dnes známý pod názvem Schwarzenberský plavební kanál.
Josef Rosenauer se narodil 26. února 1735 ve Chvalšinách, a to jako nemanželské dítě Voršily Traxlerové. I když měl správně nést jméno po své svobodné matce, byl nakonec pokřtěn s příjmením Rosenauer. Od třinácti let se učil u Lambechara, což byl tamní lesník, a během svého učení prokázal mimořádné vlohy, co se lesnictví a všeho s ním spojeného týče. V povýšení mu bohužel po nějaký čas bránil jeho nemanželský původ. Neuspěl ani s písemnou žádostí, kterou v roce 1758 podal. Listina Marie Terezie však tuto překážku v roce 1759 odstranila a Josef Rosenauer konečně nastoupil jako lesní adjunkt do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. Na jedinečný Schwarzenberský plavební kanál, kterým později ve svém životě spojil Šumavu s Vídní, se podívejte v naší galerii.
Jako zaměstnanec vrchnostenské správy schwarzenberského panství Rosenauer vypracoval projekt umožňující nenáročnou dopravu palivového dřeva z nepřístupných šumavských lesů. Toho docílil pomocí svahovitého plavebního kanálu, vedeného přes hlavní evropské rozvodí až do Vídně. Roku 1774 svůj odvážný návrh předložil knížeti Josefu I. Adamovi ze Schwarzenbergu, ten ho ale neschválil. Kníže Jan Nepomuk I., jeho nástupce, se však roku 1779 rozhodl opačně a Rosenauerovi dal v projektu „zelenou“. Samotná realizace začala až po deseti letech a první část, skoro 40 kilometrů dlouhý tzv. starý kanál vedoucí od potoka Zwettelbach k Jelenímu potoku, byla zcela dokončena v roce 1793. Rosenauer se však začal obávat nedostatku vody z přítoků plavebního kanálu a raději ve stavbě dál nepokračoval. Druhá část, tzv. nový kanál, byla postavena podle Rosenauerova projektu až v roce 1822, a toho už se nadaný inženýr bohužel nedožil. Zemřel 10. března 1804 v 69 letech ve svém domě na následky neúspěšné operace močových cest. Zanechal po sobě manželku a osm dětí.
V Čechách je takové dílo, jakým je Schwarzenberský kanál, o to vzácnější, jelikož pro zřizování kanálů a průplavů jen na našem území pramálo možností. To je dáno především zvláštními poměry soustavy řek a hornatostí země. Rosenauerův projekt mohl vzniknout jen díky tomu, že inženýr dokázal vysledovat spád vody zapojených toků a přesně vypočítat pro kanál potřebné parametry. Hloubka koryta je zhruba jeden metr, šířka se pak pohybuje od 3,5 do 4 metrů. Místní spád kanálu byl pak udržován mezi 2-7 promilemi.
K plavení kanál sloužil od roku 1793 do roku 1962, tedy úctyhodných 170 let. Celkem bylo během tzv. „zlatých časů“, tedy v letech 1793 až 1892, dopraveno ze Šumavy do Vídně téměř 8 milionů krychlových metrů palivového dřeva. Cesta polena ze Šumavy do Vídně trvala zhruba 8 dní. Za zásluhy o zásobování Vídně palivovým dřevem byl později Josef Rosenauer jmenován čestným občanem města. V současnosti je zrekonstruováno 15 km z původní délky kanálu. Dané části jsou stále prohlášeny technickými památkami a čas od času se zde koná ukázka plavení dřeva jako atrakce pro turisty a veřejnost.
Michal Švehla
