Fotograf Dereck Hard zareagoval na covid krizi po svém. Vzal foťák a připravil sérií tématických fotek ke koronavirové situaci. Předměty, které se téměř ze dne na den staly běžnou součástí života, zachytil tak, aby se z vnucené roušky, stal umělecký předmět. Fotky nyní prodává přes Hithit a výtěžek věnuje uměleckým subjektům, které covid zasáhl stejně jako infikované pacienty. Jejich koupí galerie a kluby můžete vyléčit.
Jak tě napadlo nafotit a vystavit tuhle sérii?
V době, kdy probíhala největší panika, tak jsem se zavřel doma a čtrnáct dnů pracoval na týhle sérii. Byla to taková moje arteterapii, abych se nezbláznil. Ta panika byla všude, mediální masáž jakbysmet a já byl šíleně otrávenej. Nakonec jsem byl ale celkem otrávenej a to doslova, protože jsem byl týden zavřenej v mym ateliéru a fotil zátiší pomocí mého kouřostroje. Výrobce sice píše, že je zdravotně nezávadnej, ale je tam přísnej zákaz používání v interiéru. Večer jsem byl pokaždý docela slušně zmaštěnej.
A proč jsi sérii vytvořil?
Odpovědí je několik, protože neumím šít roušky. Protože jsem se nechtěl zbláznit. Protože jsem nevěděl, jak jinak, než tvorbou umění bych mohl pomoci. Protože mám silné nutkání se uměním vyjadřovat k nastalým situacím. Protože jsem chtěl z něčeho hnusnýho udělat něco vizuálně hezkýho. Něco, co si třeba někdo pověsí na zeď… Sice je to nehezký téma, ale troufnu si tvrdit, že fotky se celkem povedly. Nebude nic lepšího, než se na tu fotku v budoucnu občas podívat a uvědomit si, že všechny časy nebyly tak růžový, jako ty, ve kterých se zrovna nacházíme…nebo lépe řečeno budeme nacházet. A protože jsem chtěl udělat něco, co by zároveň mohlo pomoct umění ve stylu „umění pro umění“.
Jak to myslíš?
Nejdřív jsem chtěl sérii jenom věnovat v digitální formě všem lidem. Jakože opravdu všem, protože koronavirus znepříjemnil život každýmu. Takže to znamená, že si může naprosto kdokoliv stáhnout fotky ve vysokém rozlišení na mém webu a používat je dle libosti. Mohou je sdílet, upravit, mohou je použít jako profilovku nebo dokonce vytisknout. Prostě jsem práva k nim věnoval všem lidem. Ale pak mě napadlo, že když k tomu uděláme originální výstavu, samozřejmě ve virtuální formě, tak se za prvý dostane série k mnohem víc lidem a za druhý můžeme prodávat tisky. Veškerej výdělek pak věnujeme na umění v ohrožení…
Mohl bys být trošku konkrétnější?
Určitě. Vzniklo šest fotografií, který jsou fyzicky vystavený v galerii (A)VOID – Kobce číslo 10 na pražské náplavce na Rašínově nábřeží a každá z nich je na prodej. Buď ve formě limitovaný sběratelský edice, přesně tak jak jsou vystavený tady v galerii, tedy 1m x 1m, zarámovaný archivní tisk a to v limitovaném počtu 19 ks od jedné fotografie a v ceně 33 tisíc korun za kus. To znamená devatenáct Face mask, devatenáct zkumavek atd. Celá suma po odečtení nákladů, což je 30 tisíc korun, poputuje na vybraný a v současnosti stále uzavřený soukromé umělecký instituce. No a potom máme připravenou ještě levnější variantu těhle sběratelských printů o velikosti 50×50 cm, v limitovaný edici 99 ks od jedné fotky. Ty zájemce obdrží v parádním tubusu a včetně galerijních rukaviček, jeden print bude stát 1500 korun a opět půjde celá suma po odečtení nákladů na pomoc umění.
Komu?
Konkrétně (A)VOID galerii, divadelnímu souboru Vila a ROXY/NoD , kteří jsou nejen legendárním hudebním klubem, ale také galerií a divadlem. Díla si můžete koupit na Hithitu.
A výstava je tedy jenom virtuální?
Ano i ne. Je virtuální, každý si může výstavu projít díky super videu. Pokud by šel někdo na zdravotní procházku po pražské náplavce, tak za bílého světla může do galerie (A)VOID – kobky č. 10 nahlédnout a vidět nainstalované velké zvětšeniny. Pokud tudy půjdete večer, tak se můžete na okamžik zastavit a pokochat se projekcí.
Poděkování na závěr:
Největší díky musím směřovat mojí rodině, mojí milované dcerce Emě a především mojí ženě Mari. Je to s mojí tvorbou krapet těžší, než by se mohlo zdát. Několikrát jsem měl tendence sérii nedokončit, během postprodukce jsem chtěl fotky smazat a měl jsem i nějaký vnitřní problémy s uspořádáním výstavy. A právě moje Mari může za to, že tu ty fotky nakonec jsou a snad i pomůžou. Obří díky patří Pavlovi Eichlerovi a celé agentuře nedori. On jediný projektu od samého začátku věřil a celé to se mnou zpunktoval. Dokonce vymyslel i tohle parádní místo. No a když jsme u místa, tak musím poděkovat panu Slavíkovi a galerii (A)VOID, kteří mají tento skvělý prostor – Kobku číslo 10 na pražské náplavce.. Děkuju taky všem, co se výstavou pomohli a to bez nároku na honorář. Rodině Piliků za super grafický design, Waltovi za pomoc s produkcí a Daňlovi za skvělá videa. A jestli jste byli mezi prvními dvě stě lidma, kteří se přidali k události, tak si teď pochutnáváte na výborném cateringu z bezlepkové pekárny DoDo a skvělém pivku z pivovaru Ferdinand, takže děkujeme i jim! Poslední poděkování patří všem lékařům, kteří zažívají nelehké časy, takže i mojí milovaný mámě. Opatrujte se a buďte na sebe hodný, doma i venku a brzo bez roušek ahoj…
Virtuální prohlídka:
