Příběh Desmonda Dosse, vojáka beze zbraně, je tak neuvěřitelný, že některé pravdivé události z jeho života byla záměrně vypuštěny z filmu, který o tomto skromném medikovi natočil Mel Gibson – Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny.
Vyrostl na rodinné farmě ve Virginii s matkou oddané Adventistům sedmého dne – právě výchova v tomto prostředí odmítající násilí ho přivedla k přesvědčení, že do rukou nikdy nevezme zbraň. I přesto se stal válečným hrdinou. Během jednoho jediného dne uprostřed krvavých bojů na Okinawském ostrově zachránil sám na 100 životů.
Už jako šestiletý projevil malý Desmond odhodlání zachránit někomu život. V roce 1925 slyšel v rádiu, že se hledá dárce krve pro oběť dopravní nehody. Sebral se a šel celých šest mil, aby zachránil naprostého cizince.
V osmnácti letech se zapsal na vojnu a pracoval ve virginském přístavu. Zanedlouho vypukla druhá světová válka a Desmond Doss nedokázal nečinně přihlížet. Problém byl v tom, že Desmond odmítal vzít do rukou zbraň, natož ji používat. Chtěl životy zachraňovat, ne brát. Proto se stal válečným medikem. Po celou dobu jeho tréninku neměl žádného opravdového přítele. Všem připadal jako přítěž, k čemu je přece voják beze zbraně?! To zjistili na vlastní kůži, hned jak se dostali na bitevní pole a „jejich přeudatný oddíl se v jatka proměnil.“
Američtí vojáci na Okinawě.
Desmod Doss sloužil roku 1944 na Filipínách a Guamu. Už tam získal za své činy dvě Bronzové hvězdy. Těžko uvěřitelný životní příběh eskaloval až roku 1945, kdy byla jeho jednotka přeložena na japonský ostrov Okinawa. Pak přišel pátý květen a bitva dnes známá jako „Hacksaw Ridge“. Neobyčejně intenzivní a krvavý masakr, připadl na sobotu – den kdy Desmond Doss obvykle držel sabat. Tento den ale nebyl na odpočinek čas.
„Hacksaw Ridge“ byl 120 metrů vysoký útes, který se Američané snažili zdolat pomocí lan a sítí. Pro Japonce, kteří se neúnavně bránili silnou dělostřeleckou a minometnou palbou, byli američtí vojáci pod skalnatým hřbetem snadným terčem.
Desmond Doss po válce s Medailí cti.
Toho dne, pod neustálou palbou, Desmond Doss po 12 únavných hodin ošetřoval a přenášel do bezpečí (v mnoha případech to znamenalo raněného opatrně spustit po lanech útesu) každého zraněného spolubojovníka na kterého narazil. Počet zachráněných onoho dne rukama jediného medika se odhaduje na 50 až 100.
Doss vyvázl bez vážného zranění, jakoby ho onoho dne ochraňovalo něco božského. Smůla se mu nalepila na paty až o dva týdny později – zatímco ošetřoval raněné, dopadl do zákopu granát. Desmond se ho pokusil odkopnout, výbuchu se ale nevyhnul a skončil s četnými šrapnely zarytých do nohou.
Raději se ošetřil sám, než aby riskoval život jiného medika, který by musel vyjít z bezpečí. Až za pět hodin později se k němu dostala pomoc s nosítky. Ale i z nich se rozhodl seskočit poté, co viděl vojáka v nouzi, jenž potřeboval ošetřit.
V již tak těžké chvíli, kterou by většina sebetvrdších chlapů nezvládla, přišla další rána, kterou se Mel Gibson rozhodl ve filmu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny vynechat, protože by se divákům mohla zdát neuvěřitelná. Desmonda Dosse zamířil sniper a roztříštil mu kosti v levé ruce. Doss se sám doplazil bez pomoci necelých 300 metrů k záchraně. Po cestě ztratil Bibli.
Po roce hrdinství byly zásluhy vojáka beze zbraně konečně uznány jak jeho spolubojovníky, tak vyšší autoritou. Za své činy dostal nejvyšší vojenské vyznamenání – Medaili cti (Medal of Honor) a stal se tak prvním „nebojujícím“ vojákem, který prestižní ocenění získal.
Od svých válečných kolegů dostal zpátky něco pro něj cennějšího – po ukončení bojů vojáci tak dlouho prohledávali sutě na bojišti, dokud nenašli Desmondovu ohořelou Bibli.
Jan Králík
