Šestiletý hoch byl prvním, husí kůži nahánějícím obličejem na proslulých kartonech s mlékem. K jeho nalezení nebo dopadení vraha však nepomohly.
Takzvané „milk carton kids“ (děti z kartonů na mléko) začaly zaplňovat regály s mlékem v amerických supermarketech na počátku osmdesátých let.
A proč zrovna kartony na mléko? V osmdesátých letech totiž v Americe neexistoval žádný systém, který by dokázal celostátně sledovat a rozšiřovat povědomí o pohřešovaných dětech. V prvním roce se do projektu zapojilo na 700 z 1600 nezávislých mlékáren.
Od tváří na mléčných kartonech, které často děsily malé děti, se zcela upustilo v roce 1996, kdy byl po únosu a vraždě devítileté Amber Hagerman založen informační a komunikační systém AMBER Alert.
Přinesl ale předtím tento známý kartonový systém vůbec někdy nějaké výsledky? V pár případech ano, většina z „inzerovaných“ pohřešovaných dětí se ovšem nikdy nenašla – to je případ i prvního smutného obličeje Ethana Patze.
Šestiletý kluk zmizel 25. května 1979 jen pár bloků od svého domu na newyorském Manhattanu. Ten den si u maminky vyprosil, aby mohl jít poprvé sám na autobus, který ho měl odvézt do školy. Už se nevrátil a ani jeho tělo nebylo do dnešních dnů nalezeno.
Spravedlnosti bylo učiněno zadost až o mnoho dekád později. Ze zločinu byl obviněn a v roce 2017 odsouzen k pětadvaceti letům vězení 51 letý Pedro Hernandez. V době únosu pracoval, tehdy ještě osmnáctiletý mladík, jako prodavač nedaleko Etanova domova, v obchodu s potravinami. Etan ono osudné ráno dostal dolar, aby si ke svačině koupil limonádu, a po cestě se zřejmě stavil právě u Hernandeze, který se před pár lety k vraždě přiznal. Jeho tělo prý hodil do popelnice.
I po tolika letech obličej šestiletého Etana nevybledl ze vzpomínek mnoha Američanů. V den rozsudku se před nyní opuštěným obchodem nashromáždilo nespočet květin.
Tomáš Ospalý
A tady se dozvíte o skutečném „Dexterovi“ – vrahovi kriminálníků.
