Typická americká pochutina v kombinaci s černou kávou nemohla chybět ani na válečné frontě od dob první světové války přes druhou až po Vietnam. Vojákům je připravovali přímo na místě mladé dobrovolnice.
Předchůdkyně takzvaných „Donut Dollies“ se zrodily již ve válečném roce 1917. Jednoduchý nápad zásobovat vyčerpané vojáky občerstvením známým z domova pomohl zvednout americkou morálku ve všech následujících válečných konfliktech.
Činnost skupiny dobrovolnic „Donut Dollies“ oficiálně spadala pod Červený kříž, přidat se k nim, za dob druhé světové války, však vyžadovalo splnění přísných kritérií. Ženy musely být staré alespoň 25 let, vysokoškolsky vzdělané, mít řadu doporučujících dopisů, projít zátěžovými zkouškami a v neposlední řadě disponovat „výjimečnou osobností“.
Kromě povrchního úkolu připravovat čerstvé smažené donuty, hřejivou kávu, rozdávat žvýkačky, noviny, časopisy a cigarety, přehrávat hudbu z reproduktorů – to vše ze speciálně upravené zelené dodávky, totiž měly především za úkol povzbuzovat válkou skleslou mysl vojáků.
Extrémně populární zásobovatelky přinášející alespoň drobek příjemné atmosféry dalekého domova přímo na válečném poli nakonec sloužily i ve válce v Koreji a ve Vietnamu. Právě ve Vietnamu přišly o život tři donutové dobrovolnice – jednu z nich, jednadvacetiletou Virginii „Ginny“ Kirsch, zavraždil americký voják, který byl zrovna pod vlivem drog.
Jan Králík
