Z vysmívaného businessmana Ameriky 18. století se i přes jeho bizarní a zdánlivě nesmyslné obchody stal zámožný muž – falešný pohřeb (těsně před opravdovou smrtí) byl jen třešničkou na jeho životním dortu.
Chudý, nevzdělaný kožešník Timothy Dexter z dnešního amerického státu Massachusetts začal svoji „kariéru“ roku 1770, kdy se oženil se starší bohatou vdovou. Žil ve veliké vile, obklopený 40 sochami – včetně té hlavní – jeho s nápisem: „Jsem prvním na Jihu, prvním na Západě a největším filosofem západního světa“.
Nakoupil pár lodí a vnořil se do mezinárodního obchodování. Kdo se ale především chytil nové příležitosti, byli Dexterovi sousedé. Ve snaze zruinovat excentrického „filosofa“ s nepříliš velkým intelektem, mu poradili pár nesmyslných kšeftů.
Do horké Západní Indie tak poslal ohřívače postelí – tam je však schopný kapitán prodal jako pánve na melasu, shromáždil pouliční kočky a posadil je na loď směr Karibik, kde je skladníci uvítali jako užitečné chytače myší. Nejbizarnější obchod však zbořil pravdivost jednoho rčení.
Dexter zrealizoval idiom „selling coals to Newcastle“ („prodat uhlí do Newcastlu“). Anglický Newcastle byl totiž historicky i ekonomicky zásadně závislý na distribuci a prodeji uhlí. Dexter do Newcastelu uhlí skutečně poslal. A měl štěstí. Místní uhlíři zrovna stávkovali a tak nejenže Dexter zůstal nezruinován, ale vrátil se mu slušný profit.
Neoblíbený Dexter se začal nesnášet i se svou manželkou. Přátelům začal tvrdit, že jeho žena je po smrti a osoba, kterou návštěvy vidí v jejich domě, je pouze její duch. Zanedlouho se usmyslil, že i on by mohl být mrtvý nemrtvý, uspořádal tedy vlastní pohřeb, aby viděl, jak jeho blízcí reagují. Manželka kupodivu neuronila žádnou slzu, doma ji tak čekal výprask, i když pro něj sama byla duchem.
Ještě před smrtí stihl vydat knihu plnou stížností na politiky, církevní hodnostáře a samozřejmě svou manželku. Celé „dílo“ bylo napsáno bez jakékoliv interpunkce a se zdánlivě náhodnou kapitalizací. Publikaci rozdával zdarma, nakonec se stala tak populární, že byla ještě 8x dotištěna. V druhé edici přidal doslov s 13 řadami interpunkčních znamének a instrukcemi, které vyzývaly čtenáře, ať si znaménka rozdistribuují, jak uznají za vhodné.
Jan Králík
