Ilegitimní dcera mladé otrokyně a důstojníka královského námořníka okouzlila šlechtickou smetánku Anglie 18. století. Zemřela jako svobodná žena nemalého majetku.
Čtyřiadvacetiletý Angličan sir John Lindsay sloužil v 60. letech 18. století u královského námořnictva v Britské Západní Indii (dnešním Karibiku) jako důstojník a kapitán válečné lodi HMS Trent, když spolu se svou posádkou zajal španělskou loď, na jejíž palubě byla i pohledná africká otrokyně Maria Bellová.
Maria se stala kapitánovou milenkou a okolo roku 1761 mu porodila dceru. Co se stalo s mladou otrokyní, není známo, ale i tak se sir Lindsay nevrátil do Anglie sám – přicestovala s ním i jeho čtyřletá dcera, mulatka Elizabeth Bellová, které se říkalo „Dido“.
Bystré dítě umístil na výchovu ke svému strýci Williamu Murraymu, 1. hraběti z Mansfieldu, nejmocnějšímu právníku své doby a vlivnému politiku, který sídlil v paláci Kenwood House nedaleko Londýna. Manželé Murrayovi neměli vlastní potomky, ale nesobecky vzali do své péče Dido i osiřelou příbuznou lady Elizabeth Murrayovou, ze kterých se staly blízké přítelkyně.
V době plné rasismu, předsudků a nenávisti vůči lidem jiné barvy pleti se slečně Dido dostalo v rodině vážených Murrayů vzdělání i lásky. Půvabná dívka okouzlovala návštěvy jeho lordstva svým nadáním i inteligencí, o setkání s ní nás informují dobové, především deníkové záznamy.
I přes neobvyklé postavení černé ženy, která byla stále de facto otrokyní v domácnosti bílých šlechticů, se Dido pro svůj původ neúčastnila všech společenských akcí, pokud se očekávala spoustu cizích (a potenciálně nechápavých) hostů.
Hrabě Murray však náklonost k adoptované neteři neskrýval. Později ji dokonce zaměstnal jako osobní písařku – taková práce vyžadovala vzdělání, důvěru i jiné schopnosti a byla obvykle dávána pouze mužům. William Murray se nakonec stal důležitou osobou, která se zasadila o cestu ke zrušení otroctví. Hrabě Mansfield své milované neteři nakonec zajistil svobodu.
Dido žila v paláci Kenwood House po celých 31 let. Později se vdala a porodila několik potomků, kteří pokračovali v námořnické kariéře svého děda. Zemřela roku 1804.
Jan Králík
