Roku 1964 pověřil Andy Warhol mladého, ale velmi talentovaného čtyřiadvacetiletého fotografa Davida McCabea, aby po celý jeden rok dokumentoval osobní i pracovní život tehdy stále neznámého, později proslulého umělce.
Dvacetiletý začínající fotograf David McCabe se roku 1960 odstěhoval z Británie do New Yorku. Jako tehdy většina neznámých umělců, začínal s prací na postu „obyčejného“ asistenta. Přes studia takových fotografů jako byl Alexey Brodovitch, Henry Wolf nebo Melvin Sokolsky se nakonec dostal až k Andymu Warholovi.
Warhol hledal talentovaného fotografa, okolo něhož by se cítil příjemně a přirozeně, který by zachytil rok života pop-artového umělce právě prožívajícího počátky strmého vzestupu ke světové slávě. Výběr padl na neznámého mladíka – Davida McCabea.
Psal se rok 1964 a tehdy čtyřiadvacetiletý McCabe neměl vůbec tušení kdo nebo co je Andy Warhol vlastně zač. Jeho jméno nikdy neslyšel, ale souhlasil. Úkol zněl jasně: „pronásledovat“ Warhola na výstavy a divoké i oficiální večírky, při práci….všude s fotoaparátem připraveným ke spoušti.
McCabe tak během roku zaznamenal takové intimní momenty rodící se ikony, jako Andyho ležícího polonahého v domku pro hosty nedaleko proslulého „Glass House“ architekta Phillipa Johnsona, popíjejícího sklenici vína se Salvadorem Dalím nebo v legendární The Factory ve společnosti svých ženských múz jako byla později předčasně zemřelá Edie Sedgwicková.
Fotografický rok skončil, McCabe odevzdal portfolio a čekal co se bude dít. Nestalo se nic. Andy Warhol úchvatné snímky nikdy nepustil na světlo světa. Proč – zůstává nezodpovězenou otázkou, možná byly příliš odhalující.
Mnoho z negativů David McCabe nakonec prostě strčil do šuplíku, kde ležely zapomenuté po dlouhých čtyřicet let. Fotograf později přiznal, že dokonce několikrát málem skončily mezi odpadky. Okolo roku 2003 se k nim, ale rozhodl opět vrátit, odhalit veřejnosti a vysvobodit je tak ze zapomnění.
Jan Králík
