Veřejný boj proti sicilským mafiánům se de facto rovná podepsání vlastního rozsudku smrti. Prokurátor Giovanni Falcone celý život čekal na onu osudnou kulku – nakonec ho zabilo půl tuny výbušnin.
Giovanni Falcone se narodil roku 1939 v Palermu – hlavním městě Sicílie, ale také baště nemilosrdné sicilské mafie známé pod příznačným jménem „Cosa nostra“ tj. „Naše věc“.
Kromě tichého trpění každodenní reality běžným obyvatelstvem také sicilské autority k existenci a fungování mafie zaujímaly přezíravý postoj, který se prudkým nárazem rozhodl zlomit až právě Giovanni Falcone.
Z Falconeho, jenž si jako malý chlapec hrál na palermských ulicích s dětmi z mafiánského prostředí, vyrostl voják bojující na opačné straně barikády. Po studiu práv se z něj a jeho dalšího blízkého přítele z dětství, Paola Borsellina, stal neúnavný zápasník v boji proti sicilské mafii.
Největší ránu oba v právu vzdělaní přátelé zasadili mafii v takzvaném Maxi procesu, který trval od 10. února 1986 do 16. prosince 1987. Podobný proces neměl v minulosti obdoby a dosud zůstal nepřekonán. Obžalováno bylo během něj 475 členů Cosy nostry a z toho 360 odsouzeno, včetně devatenácti doživotních rozsudků rozdaným mafiánským bossům a hitmanům.
Jenom kvůli Maxi procesu byl vybudován speciální bunkr sloužící jako soudní síň, navíc umístěný v podzemí palermské věznice. Sám prokurátor Giovanni Falcone pracoval ve svém vlastním neprůstřelném bunkru postaveným pod budovou soudu s každou místností monitorovanou bezpečnostními kamerami – stejně tak jako v jeho stále střeženém domově.
Ani to nestačilo. Falconeho hlava byla mafiánským cílem číslo jedna. Kamkoliv se hnul, měl neustále za zády několikačlennou ochranku a na různá místa ho dopravoval ozbrojený doprovod ve speciálních vozech. Pokud měl nějaký plán, sdělil ho jen svým nejbližším a až na poslední chvíli.
Po jednom zmařeném atentátu, kdy neexplodovala nastražená bomba, už Falcone věděl, že se smutnému osudu nevyhne – neostýchal se ani prohodit několik narážek svým kolegům na svůj nezvratný a rychle se blížící konec.
K němu došlo 23. května roku 1992. Falcone jel se svým doprovodem domů z palermského letiště. Tentokrát nejel sám. Na sedačce vedle něj seděla i jeho manželka. Konvoj několika obrněných aut jel po dálnici rychlostí 160 kilometrů v hodině.
Na jednom z úseků už bylo pod vozovkou přichystáno na půl tuny výbušnin, která byla při Falconeho průjezdu oním místem dálkově odpálena. Výbuch vytvořil osmimetrový kráter. Muži z prvního vozu byli okamžitě mrtví. Falcone s manželkou zemřeli ještě toho dne v nemocnici.
Výbušniny pod vozovku umístili muži převlečení za pracovníky silniční služby, odkud ale vzali informace o Falconeho trase, nebylo dosud vyjasněno. Až o několik let později byli zatčeni a odsouzeni dva z mafiánů zodpovědných za smrt Falconeho a jeho doprovodu – Salvatore „Toto“ Rina a Giovanni Brusca.
Jeho blízký přítel a spolubojovník v zápasu proti mafii, Paolo Borselino, sdílel o dva měsíce později stejný osud. Bomba nastražená v jeho autě zabila jeho a pět dalších přítomných osob.
Na památku Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina bylo přejmenováno palermské letiště na Falcone-Borsellino Airport.
Jan Králík