Byl jedním z nejvýznamnějších britských válečných hrdinů. Jenže do historie se zapsal především jako ten, který mohl zastřelit Adolfa Hitlera, ale ušetřil ho. Příležitost zachránit miliony životů, kterou promarnil, statečného Brita trápila až do jeho smrti.
V době, kdy se osudové setkání odehrálo, se již schylovalo ke konci první světové války. Henrymu bylo 27 let a neznámému německému desátníkovi o dva roky více. Henry Tandey na něj narazil ve francouzských zákopech. Nebyl ozbrojen. Jejich oči se setkaly, Henry na něj mířil zbraní, ale nakonec ji sklonil a nechal muže jít. Až mnohem později zjistil, kdo byl oním mužem. Nebyl to nikdo jiný než Adolf Hitler. Tedy muž, kvůli kterému o život přišlo více než 60 milionů lidí. „Nelíbilo se mi, že bych zastřelil zraněného muže,“ vzpomínal později.
Později Henry Tandey uprostřed trosek svého domu hleděl na hořící město Coverty, na které Luftwaffe v průběhu předchozích jedenácti hodin shodila stovky tun bomb a srovnala ho tak takřka se zemí. Ve spáleništi zahynulo téměř 560 lidí, dalších 865 bylo potom zraněno. Brit v tento okamžik znovu prokázal svou odvahu – vnikal do hořících obydlí, zachraňoval lidi a vynášel těla mrtvých nebo zraněných. Řada životů, které zachránil, však nemohl zmírnit pocit viny, kterým trpěl. Mohl tomu všemu dávno zabránit. Kdyby tehdy Hitlera zabil.
„Kdybych jen věděl, co se z něj jednou vyklube… Dal bych teď deset let nynějšího života za pět minut jasnozřivosti v té době,“ přiznal později Henry.
V popředí malby není nikdo jiný než Henry Tandey, který nese na ramenou svého kamaráda.
Až do své smrti v roce 1977 si musel nést stigma muže, který nezastřelil Hitlera. Byl přitom hrdinou a vůbec nejvíce dekorovaným britským vojínem první světové války. Dlouhé roky neměl ani ponětí, nad kým se vlastně smiloval. Osudovou chybu si uvědomil až v roce 1938, když mu zatelefonoval tehdejší britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Ten se právě vrátil ze schůzky v Mnichově, kde se podepisovala pro Československo osudová dohoda o podstoupení pohraničních oblastí Německu. Hitler tehdy pozval Chamberlaina na své horské sídlo Berghof v Bavorsku. Když ho provázel domem, pochlubil se mu reprodukcí slavného obrazu italského malíře Fortunina Matania, Křižovatka u Meninu. Na něm jsou zachyceni britští vojáci ze Zeleného Howardova pluku, jak evakuují své zraněné v bitvě u Ypres v roce 1914. V popředí malby není nikdo jiný než Henry Tandey, který nese na ramenou svého kamaráda. „Tento muž se dostal tak blízko ke mně, že mě mohl zabít a já bych už nikdy nespatřil znovu Německo. Prozřetelnost mě zachránila před touto tak ďábelsky přesnou palbou, když na nás angličtí hoši mířili,“ řekl tenkrát Hitler Chamberlainovi.
Hitler už v roce 1918 narazil na novinový článek, který informoval o dekorování Henryho Tandeyho Viktoriiním křížem za statečnost. Hitler muže poznal, článek si vystřihl a uschoval.
Hitler prý Chamberlaina požádal, aby Tandeyho pozdravoval a vyřídil mu poděkování a vděčnost. Chamberlain slíbil, že válečnému veteránovi osobně zavolá, a tak i učinil. Britského válečného hrdinu tím však nijak nepotěšil.
Tomáš Janoušek
Příběh nejvíce vyznamenávaného amerického vojáka, který za jeden den sám zabil 50 němců a zahnal tankovou divizi, si přečtěte zde.
