Natočit skvělý film nestačí, je třeba na něj taky dostat lidi do kina. Protože nových filmů vzniká mnoho, musí vyniknout a pořádně zaujmout. Třeba filmovým plakátem. A těch také vzniká spousta, že? Když se ale pořádně podíváte, jako kdyby jich bylo jen pár.
Motivy filmových plakátů se pořád opakují a není to tím, že by tvůrci byli tak nekreativní. Málo riskují a sázejí na jistotu. Vědí, že určité vizuální prvky zkrátka přitahují pozornost, ať je to symetrie, kontrastní barvy nebo krásné ženy.
Podle magazínu The Hollywood Reporter představovala v roce 1980 průměrná částka vynaložená na marketingové aktivity k propagaci studiového filmu 4,3 milionu dolarů, což je dnes vzhledem k inflaci asi 12 milionů dolarů. V současnosti se tyto výdaje pohybují okolo desetinásobku, přičemž největší filmové trháky za globální marketingové aktivity utratí více než 150 milionů dolarů! Propagace je zkrátka poměrně drahá záležitost, a tak se tvůrcům podle všeho vyplatí držet se ozkoušených a osvědčených pravidel, nežli být příliš kreativní a riskovat. Říká se, že risk je zisk, co se filmových plakátů týče, je to spíše sázka na jistotu. Nuda, nuda, šeď, šeď. Teda spíš černá a rudá. Tyhle barvy totiž převládají.
Francouzský blogger a filmový distributor Christophe Courtois využil svých schopností a mimořádně kritického oka, a vytvořil pozoruhodné koláže 13 nejčastějších klišé, která se objevují na filmových plakátech. Podívejte se, co v Hollywoodu používají za triky, aby získali naši pozornost.
- Všimněte si, že plakáty lákající na romantická dramata znázorňují páry na pláži. Což by nebylo tak zvláštní, kdyby jim nad hlavami nepoletovaly obří hlavy jich samých a spousta mraků.
- Na plakátech k romantickým komediím také často vidíte ústřední dvojici, jak se dotýká jeden druhého zády. A chytnul se i James Bond v podání Rogera Moora. Horší je, že ikonický plakát k filmu Pretty Woman trestuhodně obšlehnul režisér Tomáš Hofmann pro svůj film Bezva ženská na krku, kde má Ondřej Vetchý na krku Petru Hřebíčkovou. Teda na zádech. Tomu se říká svatokrádež.
- Ať už je to plakát k romantické komedii, hororu nebo bláznivé komedii připomínající horor, jsou to rudé šaty, které představují jeden z nejvýraznějších prvků a objevují se ze všeho nejčastěji, napříč žánry a v různých provedeních.
- Akčním hvězdám to asi mimořádně sluší zezadu. Jak jinak si vysvětlit, že se na plakátech v jiných pózách snad ani neobjevují? Horám svalů to ale sluší ze všech stran, že? A dost často nechybí ani mraky nebo mlha, asi aby ještě více vynikli, nebo…?
- Akčňáky potřebují na diváka přenést trošku toho pohybu a ruchu, ale také nedostatkem barev poukazují na drsnější obsah. Celá řada velkých produkcí s mnoha pokračováními, jako třeba je Transporter, Expendables nebo Rychle a zběsile, vsadila na černobílé zpracování se záplavou barev v jediném místě. My stejně víme, že je to pořád dokola a na jedno brdo. Proto se na tyhle filmy taky díváme, ničím nepřekvapí.
- Superhrdinové a superhrdinky na plakátech jen „nepózují“, ale často hluboce přemýšlí a přes rameno hledí do dáli na „své“ město.
- Horory, to není jen krev a posekané končetiny, kam se podíváš. Filmové plakáty k hororovým filmům extrémně často využívají detail oka. Ale nejsou to jen horory, oko diváky „děsí“ třeba i na plakátu k Avatarovi nebo filmu Requiem za sen Darrena Aronofského.
- Filmy plné napětí napínají „lidmi v běhu“, jsou vyladěné do modré barvy, často mírně nakloněné a ukazují hlavní postavy, jak prochází ulicemi. Moc napínavě to tedy nezní, ale je to tak.
- Psychologické filmy používají symboliku „roztříštěné“ tváře hlavního hrdiny, která je tvořena malými obrázky. Vzpomeňme třeba Nicolase Cage jako Obchodníka se smrtí, Jima Carreyho v The Truman Show nebo Leonarda DiCapria v Počátku. Nebo v (po)kousku?
- Jiné plakáty velmi zřetelně zobrazují obličej nebo obrys obličeje hlavního hrdiny, přes který je umístěný text. Vzbuzují téměř až pocit naléhavosti, jako v případě Marťana s Mattem Damonem nebo filmu Michael Clayton s Georgem Clooneyem. Naléhavě popsané.
- Když se podíváte na další plakáty, zjistíte jednu celkem znepokojivou věc. Existují totiž žánry, které fragmentují ženská těla a zaměřují se – jak jinak – na hrudníky a bříška. A týká se to i plakátů k filmům pro děti. Sexističtí Mimoni!
- Další filmové plakáty se zaměřují na ženská ústa. Sexy rtíky s kapkou krve symbolizují, že je jejich majitelka nebezpečná, čehož využil i seriál True Blood.
- Nejpitomějším typem plakátů využívajících ženských předností jsou ty, na nichž jsou vyobrazeny krásné ženské nohy, mezi kterými je ve zmenšené podobě znázorněný hlavní hrdina, třeba Austin Powers, James Bond nebo Jason Statham jako Transporter. Nebo celá banda hrdinů. Je to poměrně explicitní vizuální metafora sexu, ale je fakt, že před pár lety nikoho nenapadlo se nad tímto faktem pozastavit nebo ho dokonce hlouběji rozebírat.
Petra Vomelová
