I ve vesmíru mimo Zemi plyne čas, a proto tam potřebujete hodinky. Jak ale zjistit, které jsou do kosmu ty pravé? Vyzkoušejte to a ty, které se při vesmírném letu nezničí, budou ty pravé. Omega Speedmaster.
Existují jediné hodinky s certifikací NASA (flight-certified) pro lety do vesmíru s lidskou posádkou. Na rozdíl od letecké certifikace (flight-qualified), do které patří ještě dalších sedm modelů.
Omega Speedmaster začínají v roce 1957, kdy Omega vyrobila první chronograf s tímto označením. Číselník je navržený ve stylu dobových italských automobilů a díky kombinaci černé a bílé je skvěle čitelný. V ocelovém pouzdru pracoval strojek 27 CHRO C12 známý pod označením Lémania 2310 či Omega 321. V roce 1968 byl kalibr Omega 321 nahrazen kalibrem Omega 861 (později přejmenovaným na 1861), který se v nezměněné podobě používá dodnes.
Hodinkový pravěk na oběžné dráze
Jako první se ke hvězdám, třebaže samozřejmě jen kousek cesty naproti, vydal se švýcarskou časomírou John Glenn, i když tenkrát šlo o stopky značky Heuer. Jako další si s sebou hodinky do vesmíru vzal v květnu 1962 Scott Carpenter a tentokrát si na zápěstí připnul plnokrevný chronograf Breitling Cosmonaute. První chronograf Omega Speedmaster, který se vznesl do vesmíru, byl vyroben 15. listopadu 1961. Skoro o rok později – přesně 3. listopadu 1962 – na něm sledoval čas Walter Schirra během výpravy Sigma 7 v rámci programu Mercury. Protože v té době ještě NASA nerozhodla o oficiálních hodinkách pro své astronauty, měl Schirra hodinky vlastní.
Sovětští kosmonauti časoměrné složitosti příliš neřešili. Jurij Gagarin vzlétl jako první člověk do vesmíru vybaven na dnešní poměry drobounkými (průměr pouzdra 33 mm) hodinkami značky Šturmanskije, jejichž strojek vycházel z francouzského modelu Lip R26: žádný chronograf, žádná odolnost, žádné parády – jen zastavitelná vteřinová ručka. Stejným modelem byla vybavena i Valentina Těreškovová, první žena ve vesmíru. A až Alexej Leonov měl při svém prvním výstupu 12. června 1965 chronograf Strela, samozřejmě sovětské výroby.
V Sovětském svazu neprobíhaly složité destruktivní testy, nezkoušelo se mnoho značek a nebylo důležité, aby hodinky splňovaly to či ono. Pokud dokázaly měřit čas relativně přesně a neznamenaly žádnou hrozbu z bezpečnostního hlediska, byla jejich přítomnost na palubě vesmírné lodi přípustná.
Pro jistotu
Nabízí se otázka, k čemu jsou astronautovi ve stísněném prostoru vesmírné lodi hodinky. Vždyť všechny má na displeji z pozemského řídicího střediska. A už tak toho má dost na práci, takže hodinky jsou spíš na obtíž. Důvodem nejspíš může být fakt, že všichni astronauti byli v první řadě piloti – a pilot vyžaduje záložní zdroj, v tomto případě informaci o čase. Když všechno selže, mít na ruce hodinky je uklidňující. Třeba pánové z posádky Apolla 13, kteří potřebovali na dráze z Měsíce na Zemi dokonale načasovat start a běh motorů, aby se vůbec mohli vrátit domů, by mohli o důležitosti hodinek vyprávět velmi expresivně.
Hledají se hodinky
Jednadvacátého září roku 1964 vydal Deke Slayton, astronaut programu Mercury a letový ředitel pilotovaného programu, zprávu se sdělením, že posádky kosmických lodí potřebují kvalitní náramkové hodinky. Konkrétně šlo o dvoučlenné posádky programu Gemini a tříčlenné posádky programu Apollo. V memorandu stálo, že v zájmu co nejlepšího a nestranného výběru se požaduje, aby hodinky byly sériově vyráběný chronograf s bezvadným chodem a byly testovány za reálných letových podmínek. Pro první kolo testů mělo být vybráno dvanáct chronografů různých výrobců.
Co vlastně NASA chtěla po hodinkách pro astronauty? V podstatě to, co po nich ve většině případů chceme i dnes: přesnost, spolehlivost, odolnost proti přetlaku i podtlaku, čitelnost, odolnost proti nárazu, vlhkosti a magnetickým polím a možnost ručního nátahu. A taky možnost měření krátkých časových úseků.
Vybrané hodinky, které by prošly složitými a, jak se později u většiny kusů ukázalo, destruktivními testy, se měly opravdu nač těšit. Astronauti samozřejmě měli v plánu výstupy do otevřeného vesmírného prostoru, které byly provázené širokou paletou teplotních rozdílů až o 100 stupňů Celsia (nemluvě o pobytu na povrchu Měsíce, kde se teploty pohybují mezi -160 °C a +120 °C), obrovským zrychlením či stavy beztíže. Za tímto účelem byla vypracována série speciálních testů, kterými prošly všechny zakoupené hodinky. Z těch pak byly vybrány chronografy tří značek, které měly nejlepší výsledky. Seznam účastníků NASA dodnes nezveřejnila, takže s jistotou známe jen značky tří postupujících – Omega, Rolex a Longines.
Nejtvrdší testy na celé Zemi
Trojici finalistů čekalo to nejhorší, co si dokázala NASA vymyslet. Krutost nebyla záměrná – technici pečlivě sepsali seznam situací, které by během vesmírného letu skutečně mohly nastat. To, že je dokáží přežít lidé, už se vědělo. Zbývalo jen zjistit, jak ve stejných podmínkách dopadnou křehké strojky chronografů švýcarských hodinářů.
Hodinky byly vystaveny extrémně vysokým (až 93 °C) a nízkým (-18 °C) teplotám, které se střídaly. Musely odolat vysoké vlhkosti (až 95 %), pobytu v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku (až 100 %), nárazům, zrychlení, dekompresi, vysokému tlaku, vibracím i akustickému hluku. Nejúspěšněji testy absolvovaly hodinky značky Omega. Měly navíc výhodu v tom, že jim pro jejich přesnost, spolehlivost, čitelnost a jednoduchost obsluhy dávali přednost sami astronauti.
Nejzajímavější okamžik pak nastal poté, co NASA zveřejnila snímky z letu Gemini 4, na nichž měl astronaut Ed White během prvního výstupu do vesmíru na zápěstí skafandru dokonale viditelné hodinky Omega Speedmaster. Vzhledem k tomu, že zástupci americké vesmírné agentury kupovali hodinky v dallaském hodinářství Corrigan’s, neměl švýcarský výrobce potuchy, že by se jeho hodinky vůbec nějakého testu účastnily…
#SpeedyTuesday
Mezi mnoha limitovanými edicemi nejvíc vyniká ta nejnovější z letošního ledna. Spojením instagramové komunity „Speedy Tuesday“ a ikonického modelu vzniklo 2012 (podle roku založení) modelů s názvem Omega Speedmaster Speedy Tuesday Limited Edition. Od běžného modelu se liší bílými sčítači s luminiscenčním podkladem.
