Mladá, talentovaná, obdivovaná, ale odsouzená k potupné smrti. Franceska Mannová se rozhodla odejít ze světa tak, aby se na ni nezapomnělo – v šatně před plynovou komorou zaútočila na esesácké dozorce.
Polská Židovka Franceska Mannová, šestadvacetiletá balerína a jedna z nejkrásnějších a nejslibnějších mladých tanečnic své generace, žila před válkou ve Varšavě svůj vysněný život, dokud nebyla spolu s ostatními Židy uvězněna ve Varšavském ghettu.
Aféra Hotel Polski
V roce 1942 začali Němci s pomocí židovských kolaborantů šířit zvěsti, podle kterých mohli Židé z Varšavy bezpečně odejít do Jižní Ameriky – pokud vlastnili pas některého z tehdy neutrálních států. Židovské organizace sídlící ve Švýcarsku se této příležitosti chytly a rozesílaly příslušné dokumenty do Varšavského ghetta. Někteří kolaboranti napojení přímo na Gestapo pak prodávali tyto dokumenty Židům, kteří se skrývali na „árijské“ straně mimo ghetto. Okolo 2500 Židů pak na základě této „lsti‘ opustilo svoje úkryty a přestěhovali se do Hotelu Polski – ten měl sloužit jako „sběrné místo“ před odjezdem do svobodných zemí. A byla mezi nimi i Franceska Mannová. Jenže téměř všichni, krom 350 šťastlivců, pak byli posláni na smrt do Bergen-Belsenu nebo Osvětimi.
Osudný den 23. říjen 1942
Toho dne, v pátek 23. října, dorazil transport s Židy (kteří stále doufali, že jsou na počátku vysněné cesty do Jižní Ameriky) do polské Osvětimi. Narozdíl od jiných transportů je sem dopravili běžným osobním vlakem a oznámili jim, že právě přijeli do tábora Bergau blízko Drážďan, kde po umytí a desinfekci budou pokračovat směr Švýcarsko.
Franceska ale tušila zradu a při svlékání v táborových „šatnách“ už si byla jistá – za rohem čeká smrt. Jenže ona nechtěla jít v klidu jako ovce na porážku.
Jeden mrtvý, zraněný a skalpovaný
Franceska se zmocnila zbraně jednoho z esesmanů. Výpovědi se liší, ale jedna z nich vypovídá o jejím schválně pomalém svlékání – to vyprovokovalo dozorce Josefa Schillingera, aby šel blíže. Toho využila Franceska, rychle si vyzula botu a udeřila ho do hlavy. Pak mu hbitě sebrala zbraň a třikrát vystřelila. Josef Schillinger byl na místě mrtvý. Další přítomné se okamžitě vrhly na ostatní strážce, jednomu údajně utrhly nos a dalšího skalpovaly.
Reakce byla rychlá – všechny ženy, které nebyly v rychlosti nahnány do plynové komory, postříleli dozorci kulomety. Franceska Mannová se mezitím sama ukradeným revolverem sprovodila ze světa.
Z incidentu se stala legenda a zvěsti o vzpouře bezbranné mladé ženy se rychle šířily mezi spoluvězni – znovu si byli schopni uvědomit, že i jejich trýznitelé jsou smrtelníci. Nemůžeme sice s jistotou říct, co se onoho říjnového dne přesně událo, ale na základě několika výpovědí, ať už ze strany přeživších nebo dokonce samotného velitele koncentračního tábora Osvětimi Rudolfa Hösseho je jasné, že ke krvavé revoltě v čele s mladou dívkou (nejspíš právě onou mladou tanečnicí) skutečně došlo. Faktem také je, že den revolty – 23. říjen – je zároveň dle dokumentů i dnem smrti Francesky Mannové, a je tudíž logické s ní tuto událost spojovat.
Přijde vám celý příběh nějak povědomý? To proto, že stále žije prostřednictvím díla Arnošta Lustiga, který sám přežil Buchenwald i Osvětim – a to sice novelou Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, v níž se inspiroval právě událostí s Franceskou Mannovou.
Anna Samsová
A zde si ještě přečtěte Příběh muže, který dobrovolně zažil koncentrák, aby mohl světu ukázat zvěrstva nacistů. Smrt si jej našla jinde.
