Léo Major, jediný Kanaďan, který dvakrát obdržel raritní Medaili za vynikající chování ve dvou různých válkách, se nenechal zastavit vážným zraněním ani celou rotou nacistů.
Špatný vztah s otcem a nedostatečné pracovní příležitosti donutily devatenáctiletého Lea, aby se v roce 1940 přidal k armádě. Doufal, že jeho otec v něm konečně uvidí někoho, na koho může být pyšný. A taky že ano. Léo dokázal nejednou sám to, čemu se jen stěží může uvěřit.
Jednooký pirát Léo
Na evropské bojiště se tehdy třiadvacetiletý Léo dostal v rámci Dne D, 6. června 1944, a už onoho dne byl schopen sám zajmout obrněný transportér německé armády – a to byla jen předzvěst následujících událostí.
O pár dnů později přišel o zrak v levém oku při výbuchu granátu. Takové zranění obvykle stačilo k tomu, aby byl voják na zbytek války poslán domů a většina z nich by možná byla i ráda. Ale Léo nebyl většina. Trval na tom, že bojovat může i tak, odstřelovač přece potřebuje oko jenom jedno – a tak se jedním stal.
Bitva v ústí Šeldy a zajetí 93 německých vojáků
1. kanadská armáda dostala za úkol vyčistit ústí řeky Šeldy od německých sil, aby se spojenecké dodávky zásob mohly dostat do Antverp – důležitá, ale neznámá bitva, kterou po pěti týdnech složitých bojů Spojenci vyhráli, byla i prvním velkým Léovým úspěchem.
Měl najít vojenské nováčky, kteří se ztratili během hlídky, místo toho však sám zajal téměř stovku německých vojáků. Po zneškodnění dvojice Němců se dostal do domu zrovna spícího velitele a ten se tak bez jediného výstřelu stal zajatcem. Zbylá posádka se bez svého velení lehce vzdala a Léo ji s přivolanou tankovou pomocí eskortoval do své základny.
„Montgomery je absolutně neschopný“
Za tuhle akci se mu nadřízení pokoušeli udělit jedno z nepříliš častých válečných ocenění – Medaili za vynikající chování. Nepřijal ji. Dle jeho slov byl totiž generál Bernard Montgomery, který měl medaili udělovat, absolutně „neschopný“ a proto podle něj nebyl v pozici, aby mohl rozdávat medaile.
Zlomené obratle, útěk zpátky do války
V únoru 1945 po úspěšné akci najel Léo na nášlapnou minu, výbuch ho vymrštil do vzduchu a jeho tělo zády prudce narazilo na zem – zlomil si několik žeber, obratlů a oba kotníky. Znovu mu oznámili, že jeho vysněná válečná kariéra je u konce. S tím se však ani tentokrát nedokázal smířit. Už ale nestačilo přemluvit své nadřízené a tak utekl z vojenské nemocnice, stopl si jeep a nechal se odvézt do nizozemského města, kde strávil tajně měsíc u rodiny, se kterou se v minulosti seznámil. V březnu 1945 se znovu objevil u své jednotky – dodnes není jasné, jak se vyhnul vojenskému trestu.
Po smrti kamaráda osvobodil sám město Zwolle během devíti hodin
Jakoby toho v životě tohoto mladíka nebylo během čtyř let dost. Během průzkumné mise se svým přítelem Willie Arseneaultem se oba rozhodli, že město Zwolle osvobodí sami – aby ho tak ušetřili téměř jistého srovnání se zemí. Willie byl o půlnoci zabit. Nikoho už asi nepřekvapí, že rozzuřený Léo se rozhodl město osvobodit sám. Přepadl a zajal německého řidiče, odvedl ho do blízkého baru, kde si zrovna jeden ozbrojený důstojník, který mluvil francouzsky, dával drink. Odzbrojil ho a oznámil mu, že v ranních hodinách kanadské dělostřelectvo začne ostřelovat město, což zapříčiní nespočet fatalit, jak na straně Němců, tak civilistů. Zdálo se, že důstojník porozuměl beznadějné situaci, Léo zariskoval, vrátil mu zbraň a nechal ho jít, doufajíc, že rozšíří vymyšlenou zvěst mezi ostatními.
Léo pak obíhal různá místa se svým samopalem a ručními granáty imitoval postup kanadských sil k městu. Němci na léčku skočili, během noci jich sám zajal kolem 50, čtyřikrát během celé noci si odpočinul v civilních domech a nakonec lokalizoval velitelství gestapa, to zapálil a velitelství SS po přestřelce dobyl.
Vyčerpán okolo půl páté ráno zjistil, že se Němci dali na ústup. Informoval nizozemský odboj a ještě se vrátil pro tělo mrtvého kamaráda. V devět ráno byl zpátky na základně.
Válka v Koreji a druhá medaile
V roce 1950 vypukla další válka – a Léo Major sehrál další důležitou roli. Spolu s dvaceti muži dobyl základnu kontrolovanou čínským vojskem, kde se po tři dny se bránili protiútokům mnohem početnějších sil. Ignoroval rozkazy o ústupu a spolu se svými muži znovu strategické místo ubránil.
Tentokrát Medaili za výtečné chování přijal, ale po celý svůj život o svých neuvěřitelných výkonech mlčel, až do roku 1969, kdy ho vystopovali obyvatelé města Zwolle, se kterými zůstal v kontaktu do své smrti v roce 2008.
„Probojoval jsem se válkou jenom s jedním okem a šlo mi to docela dobře,“ prohlásil.
Anna Samsová
A zde si přečtěte o vojákovi wermachtu, který se obětoval pro záchranu Židů.
