Adolf Hitler byl prý velký fanoušek amerického animovaného filmu Walta Disneyho z roku 1937. V Německu byl tehdy sice zakázán, ale Führer sám jednu kopii vlastnil. Do sbírky se mu nakonec dostal další film se sedmi trpaslíky. Tentokrát živými. Z Osvětimi.
Rumunský rabín Ovitz se narodil s dwarfismem – tím nakonec trpělo i sedm z jeho desíti dětí. Z postižení si jeho potomci udělali živobytí a založili úspěšný soubor „Lilliput Troupe“. Se svou hudbou, hranou na malinké nástroje a písněmi úspěšně objížděli Evropu, dokonce se zastávkou v Československu.
Mračna se začala stahovat s nástupem Hitlera k moci. Trpasličí rodina nejenže byla dle nacistů nehodna žití kvůli svému postižení, ale hlavně byla židovského původu i víry. Podnikavá rodinka si ale přesto po vypuknutí druhé světové války dokázala obstarat papíry ve kterých byl jejich původ vynechán. Až do roku 1944 tak stále vystupovali před nežidovským publikem.
Do Osvětimi se všech dvanáct členů rodiny (z toho bylo pět normálního vzrůstu) dostalo až v květnu roku 1944. Při jejich příjezdu byl na jejich přítomnost okamžitě upozorněn doktor Josef Mengele, onen hrůzný lékař s přezdívkou „Anděl smrti“.
Neprodleně celou rodinu oddělil od ostatních vězňů, protože si byl vědom, že na podobný „poklad“ (kompletní rodinu se členy s, i bez dwarfismu) jeho zvrácená osoba jen tak nenarazí. Viděl před sebou genetický materiál na několik let „studia“ a drastických pokusů. Nechal tedy celé rodině zařídit vlastní obydlí, lepší jídlo, hygienu, mohli si nechat svoje šaty a dokonce měli i nevídané privilegium v podobě povlečené postele. To vše ale za extrémně bolestivou cenu.
Josef Mengele
Nelidským pokusům byly vystaveny hlavně ženské členky rodiny, na nichž byly prováděny bolestivé gynekologické experimenty. Ostatní členy čekalo lití vařící a následně ledové vody do uší, odebírání kostní dřeně, trhání zdravých zubů a vlasů – to vše bez anestezie, oslepoval je chemikáliemi v podobě kapek do očí. Pokusům se nevyhnul ani nejmladší člen rodiny, osmnáctiměsíční Shimshon. Rodina prý dokonce byla svědky zabití a uvaření jiných dvou trpaslíků – aby jejich kosti mohly být vystaveny v muzeu.
Chvíli poté, co přihlíželi těmto nelidským činům. se rozhodl Mengele pobavit Hitlera, o jehož zálibě v trpaslících dobře věděl, „domácím videem“. Rodina Ovitzů musela na nahrávce tančit a zpívat německé písně pro samotného strůjce právě probíhajícího zla. Video nebylo po válce nalezeno, Mengele si jej snad vzal při svém útěku do Argentiny. Nebo jej, a to je nejpravděpodobnější, zničil.
Díky Mengeleho morbidním zájmům nakonec přežila celá rodina Ovitzů. Stala se tak nejpočetnější rodinou, jejíž všichni členové prošli osvětimskou branou s nápisem „arbeit macht frei“ a také z ní vyšli na svobodu živí.
Po osvobození se vydali na sedm měsíců dlouhou cestu zpátky do Rumunska. Jejich dům byl vyrabovaný a v dezolátním stavu. V roce 1949 nakonec našli nový domov v Izraeli, kde navázali na svou úspěšnou předválečnou minulost bavičů.
Jan Králík
