MAMILové tráví hodiny v sedle svého milovaného drahého kola, oblečeni v syntetických vláknech s potisky připomínajícími profesionální cyklistiku. Pro ty, které mají normální manžely, dovolte, abych to vysvětlila. MAMILství není jen mačkání si genitálií v těsném oblečení. Znamená to taky nudné večírky s nekonečnými diskuzemi o kolech, „suchou“ domácí fitness přípravu a vydávání obrovských částek za obskurní součástky výstroje.
MAMILové tráví hodiny v sedle svého milovaného drahého kola, oblečeni v syntetických vláknech s potisky připomínajícími profesionální cyklistiku. Pro ty, které mají normální manžely, dovolte, abych to vysvětlila. MAMILství není jen mačkání si genitálií v těsném oblečení. Znamená to taky nudné večírky s nekonečnými diskuzemi o kolech, „suchou“ domácí fitness přípravu a vydávání obrovských částek za obskurní součástky výstroje.
Proměna probíhala postupně. Před pěti lety se rozhodl dostat do formy a koupil si britskou skládačku Brompton. Hodiny cesty do práce využije lépe než čekáním v zácpě. Pak ho ta rozhrkaná věc přestala uspokojovat a přešel na silničku. Zpočátku nosil normální kraťasy a přiléhavý dres. Jenže to rychle postupovalo. Každý rok nové kolo (to staré ho zpomaluje), cyklistické tretry, pak ještě jedny a taky „rychlejší“ helmu. Pak se objednal k cyklistickému trenérovi, aby mu pomohl „zlepšit techniku šlapání“. Náklady eskalovaly, když koupil cyklistický počítač s navigací a cyklistické brýle za 7 000 korun s protimlžícími skly. Návleky na ruce, světla, pedály… Seznam je nekonečný.
Před spaním čte svou bibli, knihu The Escape Artist: Life from the Saddle od Matta Seatona. Naše výlety byly podřízeny jeho cyklistice. MAMILa totiž neuspokojí hodinová projížďka. V sedle tráví každý den 3 hodiny a na zimu má v garáži luxusní simulátor s monitorem vizualizujícím exotické trasy. Každý týden dorazí tajemný balíček s novým dresem, nepromokavou bundou nebo něčím, co nedokážu identifikovat. Do práce vstává stále o něco dřív a hledá náročnější trasu, jak se tam dostat.
Mám útěchu, že v tom nejsem sama. Z manželů mých kamarádek už čtyři propadli cyklistice.
Co tahle závislost znamená? Je to jen řešení krize středního věku zdravější formou? Nejspíš je to jen modernější alternativa manželů prohánějících se na Harleyi a lovících o polovinu mladší holky. Je to taky útěk od rodiny, hledání potřebné samoty a ztraceného klukovského světa. Zní to jako ideální pohádka, ale není to snadné, když se stanete vdovou a staráte se sama o děti.
Tohle píšu pro pánský časopis, tak dám teď zákeřně tip pro MAMILy, jak si udržet šťastné manželství. Oblíbený trik elastických cyklomaniaků je totiž vytvořit zdání perfektního vztahu. A co je víc, než sdílet se svou milující chotí nejkrásnější chvíle života? Jak už teď tedy víme, pro vás muže to není svatba, početí dítěte ani návštěva příbuzných. Vezměte svou ženu do svého ráje. Pojede za vámi kilometry daleko, ale jak jsem vysledovala, z nějakého záhadného důvodu vám tuhle iluzi utužení vztahu většina holek bude baštit. Budou bojovat a opájet se funkčním vztahem a tím, že je vše v pořádku. Protože pocit hnízda je pro nás ženy důležitější než skutečnost. I když je to hnízdo na kolečkách a rozprostírá se do neuchopitelného nekonečna.
A není nakonec ostatně vše v pořádku? V dnešní tekuté společnosti, tekutých vztazích a tekuté lásce stejně netrvá nic věčně. Možná si k tomu najdeme pozorného milence. Protože ten to má jen na poloviční úvazek, a tak se mu vytrvalá péče o poloviční vztah vyplatí. Já vím, nevleče s sebou kouli dítěte, psa, hypotéky a poslechu přehrávání problémových pracovních zážitků. Vyzobává jen to nejlepší. Nebo si pořídíme další dítě, abychom vás víc připoutaly a současně ztratily. A nebo se dáme na zumbu, abychom byly taky zdravější.
Zavírám oči a zkouším si představit PRAVDU. Nemluví ze mě jen čistá závist? Jsou taky nějaké MAWIL? Slyšela jsem zatím jen o jedné. Je výrazně mladší. Singl holka, která v necelých třiceti svůj veškerý volný čas tráví na kole. Tohle je ale spíš náhražka sexu a partnera. Potměšile tipuju, že ji ale nejspíš hnízdění dostihne.
Náš společenský život s Jirkou jsme vyřešili dohodou. Ta zakazuje objevit se na společenských akcích v čemkoli elastickém. Ale jak dál? I přes jeho proklamace, že chce, abychom jezdili více spolu, mu to nějak nevěřím. Je to šťastný konec, nebo děsivý začátek?
