Mulaj Ismail Ibn Sharif, příslušník dynastie, která dodnes vládne Maroku, byl nejen nejdéle trůnícím sultánem marockých dějin, ale zároveň nejplodnějším mužem historie s největším množstvím zaznamenaných potomků.
Roku 1672 se marockým sultánem stal sedmadvacetiletý Mulaj Ismail Ibn Sharif z dynastie Alaouite, která od roku 1666 vládne, kromě období francouzsko-španělské kolonizace, Maroku až do dnešních dnů.
Přestože byl cílevědomý Mulaj Ismail považován za schopného, charismatického vládce se silnou autoritou a srovnáván s osobou svého současníka francouzského Ludvíka XIV., řečeného „Král Slunce“, dostalo se mu především mezi Evropany přezdívky „krvavý král“ – pro ukrutný způsob zacházení s křesťanskými otroky.
Mulaj Ismail se na trůně udržel dlouhých pětapadesát let až do své smrti roku 1727. Během této doby se svým jménem kromě panovnických úspěchů zapsal do historie jako nejplodnější otec vůbec.
Sultán měl čtyři oficiální ženy, včetně podle dobových popisů velmi schopné, inteligentní a krásné Khanaty bent Bakkar, která byla manželovou poradkyní a po jeho smrti od roku 1727 do roku 1754 de facto marockou vladařkou.
Kromě oficiálních manželek si samozřejmě udržoval i rozsáhlý harém s pěti sty konkubínami. Záznamy z roku 1703 vypovídají o celkových 868 sultánových potomcích – z toho bylo 525 synů a 343 dcer. Krátce před smrtí se Mulaji Ismailovi narodil sedmistý syn. Kompletní počet potomků tedy musel přesáhnout tisícovku. Někteří z badatelů uvádí číslo 1042, další se zas přiklání k počtu 1171.
Sultán Mulaj Ismail Ibn Sharif, který plodil děti klidně i několikrát denně, se tak stal nejproduktivnějším otcem zaznamenané historie.
Jan Králík
