Burberry je asi všemi oblíbené. Jejich obleky mají krásné siluety, tašky a boty jsou z kvalitní kůže, která se jen tak neponičí a většina z nás by si nejraději pořídila všechny varianty ikonického trenčkotu. Poslední kolekce ale působí přinejmenším „jinak“.
Mnoho bylo napsáno o tom, jak se snaží značky projít reinvencí, proměnou a osobní revolucí, aby zůstaly relevantní pro novou generaci potenciálních klientů. Gucci to udělal skvěle a z pruhů italské vlajky a loga se zrodila nová ikona nášivek. Fendi se zase přerodilo z nylonového monogramu k Peekaboo, geometrickým vzorům a colorblocking. U těch to vyšlo.
Poslední kolekce představená na Fashion Weeku v Londýně byla inovativní v systému See Now – Buy Now. S tím přišlo Burberry před dvěma lety a i další značky se inspirovaly. V podstatě jde o to, že kousky představené na přehlídce jsou hned po show dostupné v e-shopu a vybraných buticích. To je skvělé především v tom, že nemusíte na kolekci čekat 6-8 měsíců, než dorazí do obchodů. Což sice trochu ničí smysl „představování kolekcí na další období“, ale co už.
Mimo nový přístup k prodeji jde ale Burberry zvláštní, esteticky nečekaným směrem. Pod vedením Christophera Baileyho prošla mnoha revolucemi. Před lety po svém nástupu ji vytáhl z nejhoršího a dostal do kolekcí čerstvý vzduch. Přišla čerstvá dávka mladých mužů a žen, kteří si chtěli dopřát kvalitu, luxus a investici. Kdo by ale měl být nositel toho, co představil nyní?
Pláštěnky, velké tašky z umělé kůže s nově vybarvenou károvanou kostkou a oversized pletené věci by možná unosila vybraná skupinka lidí, ale v záběru na širší publikum to nezafunguje. Představit extrémní a „nenositelnou“ Haute Couture je jedna věc, ale ready-to-wear? Měl Bailey zůstat u klasiky, nebo udělal správný krok kupředu?
