Surreální přírodní podívanou „stromů rostoucích ze stromů“ má na svědomí lidská ruka. Překrásnou lesnickou techniku před mnoha staletími vymysleli japonští pěstitelé vzácného cedru, jehož kmeny se používaly pro výstavbu čajových místností.
Lesnická technika daisugi vznikla v Japonsku 14. nebo 15. století v dějinném období Muromači – právě tehdy se stávala čím dál tím více populární japonská čajová ceremonie, která se odehrávala ve speciálně vyhrazeném prostoru zvaném „tokonama“, jehož konstrukce byla obvykle sestavena ze dřeva kitajamského cedru.
Aby dřevorubci nemuseli pokácet celý strom, vymysleli pěstitelé techniku, která umožňuje pokácení pouze žádaných horních větví košaté dřeviny. Daisugi totiž v doslovném překladu znamená „plošinový cedr“.
Z mateřského stromu s mohutným kmenem se nechávají kontrolovaně růst jen a pouze striktně rovné vertikální větve. Zbytek padne k zemi. Takové větve dosáhnou značné výšky a nemají téměř žádné suky – ideální jako stavební materiál.
Vyšlechtěný cedr, z něhož jakoby vyrůstaly další desítky štíhlých stromků, pak nabývá téměř surreální podoby. Z původně čistě praktické lesnické techniky se tak nakonec stal i estetický prvek často zakomponovaný do kouzelných japonských zahrad.
Jan Králík
