Na uvítanou nám zakladatel úspěšné společnosti Fincentrum Petr Stuchlík (41) pustil zvučnou budovatelskou píseň. A tak jsme se jej kromě financí, byznysu a politiky ptali i na hudbu.
Jak jste se vůbec dostal k podnikání ve finančnictví?
Když jsem studoval gymnázium, tatínek už bojoval s vážnou nemocí a neměli jsme moc peněz. Chtěl jsem si přivydělat, ovšem ne skládat cihly. A tak jsem začal z angličtiny do češtiny pro zlínskou firmu ZStudio překládat manuály a lámat je v tehdejších prastarých DTP programech. Pak jsem nastoupil na Vysokou školu ekonomickou do Prahy a narazil na to, že v Česku neexistují knihy o internetové reklamě, která mě tehdy zajímala. A tak jsem ji se dvěma kamarády napsal. V roce 2000 jsem chtěl založit internetovou reklamní agenturu, jenže náhodou jsem se přes Petru Lapkovou seznámil s Martinem Nejedlým, jejím tehdejším přítelem (pozor! nejedná se o poradce prezidenta Zemana, je to jen shoda jmen). A Martin rozuměl financím, já internetu. A tak jsme založili online portál Fincentrum, který tepal různé nešvary na finančních trzích, porovnával produkty a vyhodnocoval jejich výhodnost a nevýhodnost. Byl to velký úspěch. Ještě než jsme to spustili, Economia nás přesvědčila, abychom se přestěhovali k ní (tehdy ji vlastnil Handelsblatt). Po pár měsíců provozu přišla nabídka na prodej, a ještě lepší nabídku dala Mafra. Takže přes víkend jsme se opět přestěhovali, tentokrát do Mafry na Smíchov.
Na čem portál vydělával?
Na internetové reklamě. A docela dobře. Měli jsme víc štěstí než rozumu, neboť v té době se privatizovaly české banky a kolem finančního sektoru byla spousta komunikace. Vyrojily se nové brandy, Komerční banka s červenočerným obdélníčkem, Česká spořitelna v barvách Erste, a další a další, to všechno bylo třeba sdělit a šlo to přes nás. Mafra ovšem tehdy koupila jenom část Fincentra, tu informační a mediální, a nám zbyla skoro prázdná firma bez využití. A tak jsme s Martinem začali poskytovat poradenství v oblasti finančních zaměstnaneckých výhod, což byla novinka. Jednalo se například o příspěvky na penzijní připojištění. Z toho se vyvinulo finanční poradenství jako takové, protože když už sedíte se zaměstnancem a radíte mu, co s penzí, tak proč mu neporadit s hypotékou nebo pojištěním domu. Celý ten příběh ve zkratce začíná tím, že jsem v šestnácti překládal manuály, a zatím končí tím, že jsem před nedávnem, 3. září 2018 prodal úplně celé Fincentrum.
Finanční poradci mají ovšem špatnou pověst: vždyť přece akorát nutí lidem pojištění, investice a další finanční produkty, ze kterých mají provize, bez ohledu na to, co je pro klienta dobré. Jaké poradenství tedy? Navíc je divné, že to je zdarma…
Nic není zdarma. Proč by někdo něco nabízel zdarma? Byly tady firmy, které chtěly nabízet placené poradenství, aby se konfliktu zájmů vyhnuly. Ale neuspěly. Lidi jsou zvyklí, že to je zdarma, takže poradci a zprostředkovatelé musí zkrátka žít z provizí. Druhá věc je, že finanční poradenství se dnes už strašně zlepšilo. Už jsou pryč brutální doby před deseti lety, kdy si devatenáctiletí mladíci dali v Tretter’s dvě čáry a šli pod hlavičkou OVB prodávat tetičkám a babičkám životní pojištění. To je opravdu pryč. Poučili se spotřebitelé a zasáhli regulátoři. Nám to velmi pomohlo, protože Fincentrum žádné nekalé praktiky nikdy neprovozovalo. Naopak: v roce 2007 jsme objevili obrovský podvod, který běžel v rámci Fincentra a který nás okradl asi o 50 milionů a málem firmu položil. Nikdy jsme nedělali experimenty s životním pojištěním. Byli jsme opatrní a vyplatilo se to: díky tomu nemá Fincentrum divokou minulost jaké některé jiné firmy. Díky tomu Fincentrum vyrostlo a my jsme vydělali velké peníze.
A kde je tedy ve finančním poradenství pro klienty nějaká hodnota, když to podle vás nejsou jenom kavky, kterým poradce něco střelí, aby vyinkasoval tučnou provizi?
Hodnotu poradenství má, a to vyčíslitelnou v penězích. Dobrý poradce klientům rozhodně nedoporučí produkt podle nejvyšší provize. Tak to nefunguje. Klient vážně není blbý. Vývoj trhu dospěl k tomu, že vztah klienta a finančního poradce je dlouhodobý a průměrnému poradci je hodně přes třicet pět let. Jsou to lidé, kteří se s klienty baví dlouhodobě, nechtějí dělat jinou práci, není to pro ně jenom přivýdělek. Doby, kdy tomu bylo jinak, už jsou pryč. Poradce chce klientovi většinou – a hanba výjimkám – pomoci, a klienti to ví. Vstup do branže finančního poradce je dnes navíc velmi obtížný. Kvalifikovaných poradců s dobrým jménem je dost a mají řadu referencí. Na druhou stranu je pravda, že vždycky byly profese, které měly špatné jméno. Třeba politici. Nevzpomínám si, že by někdo řekl: „To je supr, že je politikem, ten má skvělou práci.“ Stejně, jako když jste prodejná žena, což je velmi staré a velmi těžké povolání, tak se na vás spousta lidí kouká přes prsty.
Pořád lepší než být právník…
Inu, právníci taky nemají moc dobrou pověst, a ještě k tomu je to oproti prodejným ženám dost nudnější.
Říkal jste, že nic není zadarmo. A to, co se tváří jako zdarma, je pak nutně podezřelé. Jak se potom díváte na návrh Andreje Babiše, aby důchodci a studenti měli vlaky zdarma?
To jsou zlá slovíčka! Studenti a senioři mají hluboko do kapsy. A v zemích, kde to zavedli, se ukazuje, že opravdu tyto skupiny začínají využívat vlaky více. A to je lepší, než kdyby seděli doma. Je to společenská zodpovědnost – stejně byste se mohl zeptat, proč vyplácíme starším lidem důchody. I pro všechny vaše dobře oblečené a movité čtenáře by slovo sociální smír mělo být důležité, protože jedině pak lze po Praze chodit dobře oblečený, aniž by vás někdo zmlátil.
Teď k hudbě: máte rád zvučné pochody, když jste nám jeden takový pustil na uvítanou?
Ne, to jsem zařadil jenom proto, že přicházíte jako budovatelé Mužů v Česku, kupředu, levá, zpátky ni krok.
Spíš pravá. A co vy posloucháte?
Hrozné věci. Redaktorky časopisu Dieta, které se mě ptaly na totéž, si některé věci pustily a zhrozily se: „A to jako fakt posloucháte?“ V roce 1999 jsem studoval v Holandsku. Tehdy vrcholila klasická taneční scéna. Na pontonu na řece Maas byl v Rotterdamu jeden takový úplně klasický techno klub, s malým pódiem a soundsystémy ze všech stran. Dneska je tam fitness klub. Můžete to buď vnímat jako symptom úpadku doby, nebo jako posun ke zdravému životnímu stylu. Na klubové scéně jsem vyrostl, spíš na takové populárnější, ať to byli Faithless, holandský DJ Jean. A mám rád i úplně staré kapely jako Interactive a jejich pecku Who Is Elvis. A pak samozřejmě Technotronic. Ale i populární věci jako 2Unlimited nebo odrhovačky jako Boom, Boom, Boom, Boom!! od skupiny Vengaboys. A miluju též klasiku. Na střední jsem si poprvé vydělal nějaké peníze a splnil si sen: koupil jsem si věž Panasonic, s CD, dvěma kazetami, tunerem a mini ekvalizérem. A první CD bylo Čajkovského Klavírní koncert b moll a Led Zeppelin. Poslouchal jsem tehdy rockovější věci, třeba Pantheru a jejich Vulgar Display of Power. A teď jsem znovu objevil Die Antwoord. A mám rád i klavírní věci: Liszta, Prokofjeva i americkou hudbu typu Bernsteina či Gershwina. Vedle toho si ale holt pustím i Vengaboys. Svět je pestrý.
V roce 2014 jste koupil a letos zase prodal rádia Express a Classic FM. Byla to charita, nebo i byznys?
Ani vlastně pořádně nevím, proč jsem to koupil, nebyla to úplně racionální úvaha. Spíš mi to přišlo jako správné. V roce 2013 jsme s Martinem Nejedlým prodali majoritní podíl ve Fincentru za docela velké peníze. A v té době Andrej Babiš koupil mediální dům Mafra kromě těch dvou malých rádií, Express a Classic FM, která tam podle něj nepatří. Chtěl mainstreamové, celoplošené rádio, tedy Impuls. A tak jsem je koupil já. Měl jsem ty rádia rád, poslouchal jsem je. V Expressu se hráli PSH a tato klasika a byly to jediné dvě stanice, které jsem poslouchal. Nestálo to moc peněz, ale musel jsem do nich narvat mnohem víc peněz, než jsem čekal, protože předchozí majitel tam nedal za deset let skoro ani korunu. Technologie byly zastaralé, kvalita zvuku byla špatná, tudíž jsme museli masivně investovat do techniky.
Co je v současnosti nejzajímavější oblast financí? Akcie, měny, úvěry, něco jiného?
Jak pro koho. Klasickým hitem jsou teď hypotéky. Od října to bude jinak, protože ČNB utáhla šroubky. Hypotéky jsou skvělý produkt v tom, že je spokojený klient – s hypotékou je spousta práce, s níž pomůže poradce pomoci, a zároveň může pomoci hypotéku vůbec získat. A jsou i zajímavé pro poradce, protože za odvedenou práci dostane slušně zaplaceno. Další zajímavou oblastí jsou dnes investiční produkty. Tam je to pro poradce ještě těžší: klient často nedokáže ohodnotit vlastní sklon k riziku. Tvrdí například, že je ochoten riskovat. Přijde ovšem první malá krize, trhy se zhoupnou o procento a oni hned panikaří a chtějí všechno prodat a utíkat. Kvůli podceňování sklonu k riziku se na tomto trhu bohužel přiživuje spousta podvodníků. Je to vidět na některých nabídkách úplně nesmyslných investičních produktů. Typický slogan je „garantovaný výnos“. Garantovaný výnos však vůbec nebere do úvahy kriditní riziko, tedy možnost, že daná firma zkrachuje
Kdy přijde další krize?
Kdybych to tušil, budu nejbohatším člověkem na světě. Ale nějakou makroekonomickou korekci už čekám tři, čtyři roky, od doby, kdy se zakymácely čínské trhy. Tehdy jsem si říkal, že to je spouštěč, který způsobí paniku. Jenže monetární expanze, obrovské množství peněz, které centrální banky narvaly do ekonomiky, způsobuje, že když cenné papíry začnou klesat, lidi za volné peníze, jichž je v oběhu opravdu hodně, začnou za ty levnější ceny nakupovat, a všechno je zase v pořádku. Další krize ovšem jednoho dne přijde. Může to být jen korekce, nic hrozného. Navíc ani za krize v roce 2009 tu myslím nikdo nezažil nic opravdu hrozného. Nikdo tu kvůli krizi nežebral o polévku a kus chleba, protože ho krize připravila o všechno. Příští krize tedy bude měkčí a spouštěčem nebude možná finanční faktor, nýbrž společenská záležitost. Možná to bude znít hloupě, ale klidně to může být problém s uprchlíky v Evropě, který například způsobí, že Itálie vystoupí z eurozóny. Nebo se o tom jen začne vážně mluvit.
To by si eurozóna spíš oddechla ne?
Ono by to Itálii pomohlo a ohrozilo by to spíš zbytek eurozóny. Zvýšila by se zároveň nejistota, kdo bude další, a to by mohl být ten zlom, který zažehne krizi.
Kdyby však z eurozóny odkráčel celý jih, tak by to severu prospělo, ne?
Dlouhodobě možná ano. Ale kde dělají německé banky byznys? Kam jezdí němečtí důchodci na dovolenou? V Evropě se potřebujeme navzájem. A kdybyste bydlel v Kalábrii, tak tam asi ani vy nebudete lámat pracovní rekordy. Je tam prostě vedro, určitá kultura, určitá tradice. Když se podíváte na světovou mapu, tak v teplých oblastech není zrovna nejvyšší produktivita práce. A není se co divit.
Máme sledovat finanční analytiky?
Nevěřím předpovědím analytiků. Vezměte si krizi v roce 2008, když 15. září zkrachovala banka Lehman Brothers: měla nesmírně vysoký rating AAA+. Česká spořitelna měla akcie této banky v nejkonzervativnějším Sporofondu, který neměl nikdy mít záporné zhodnocení. A nakonec měl. A to přitom kupovali papíry s ratingem lepším než Česká republika. Všichni analytici říkali: tahle banka přece nemůže zkrachovat, to je přece Lehman Brothers. Tak je to tedy s analytiky.
Poučily se finanční instituce a centrální banky z krize?
Žádná regulace ještě nikdy krizi nezabránila. Regulace akorát zvyšuje transakční náklady. Krize, korekce, propad, nebo jak tomu chcete říkat, je ovšem přirozená součást ekonomického cyklu.
Co je teď největší hospodářský problém České republiky?
Nedostatek pracovní síly. Sehnat kohokoli na cokoli je problém. Růst naráží na nedostatek lidí. A německý model, že na práci pozveme velké množství migrantů, ten se neosvědčil.
A je to nedostatek lidí obecně, nebo nedostatek kvalifikovaných lidí?
Dneska už obojí. Nezaměstnaní u nás pochopitelně jsou, hlavně znevýhodněné skupiny, například ženy těsně před důchodem hledají práci velmi těžko.
Ceny nemovitostí jdou nahoru. Proč?
Problém je malá nabídka. A když teď přejdu do svého nového oboru, kterým je politika: řešení tohoto problému je jedna z priorit mého volebního programu jako lídra kandidátky hnutí ANO pro pražské komunální volby – rozhýbat nabídkovou stranu, tzn. začít stavět byty.
Jak?
Zrychlením stavebního řízení, schválením metropolitního plánu a řadou dalších kroků.
Prostřednictvím Fincentra jste finančně výrazně podporoval magazín Reportér. Pro veřejnost to může působit ironicky vzhledem k tomu, že titul je vyhraněně antibabišovský…
Svět není černobílý. A podporovat demokratický tisk budu i nadále. Roberta Čásenského, šéfa Reportéra, si velmi vážím, znám ho z Mafry. Je to výborný novinář a není aktivista. A když z Mafry odešel, protože vydavatelství koupil současný premiér, tak jsme se bavili o jeho nápadu, a já ho podpořil. Je tam skvělý tým a dělají to dobře.
Petr Bílek, Miloš Štěpař
