Válka sebou přináší utrpení a smrt, rozděluje celé rodiny i přátele a jen těžko na ní budete hledat nějaká pozitiva. Možná jen to, že jednou skončí. Přesto i ve válce, která je často tak nelítostná, platí jistá pravidla zvaná válečné právo. A pokud to je porušeno, jedná se o tzv. válečný zločin.
Jak se budete mít možnost sami přesvědčit, některé činy v naší historii se nedají označit „jen“ za špatné, ale za absolutně sadistické, brutální a proti lidskosti. Bez ohledu na to, jaký účel měly v daný okamžik plnit, ze čtyř následujících válečných zločinů spáchaných na zcela bezbranných obětech vám bude tuhnout krev v žilách.
Akce T4
V srpnu roku 1939 dostali všichni poskytovatelé zdravotní péče v Německu rozkaz, že každé dítě, které je ve věku do tří let a trpí nějakým těžkým mentálním nebo fyzickým postižením, musí být okamžitě a bez výjimky nahlášeno. V říjnu, o dva měsíce později, začali odborníci na zdraví navrhovat rodičům postižených dětí, aby své potomky poslali do speciálních dětských klinik v Německu a Rakousku. Háček byl v tom, že děti nečekal zázračný lék na jejich nemoci, ale jistá smrt.
Program T4 byl založen Adolfem Hitlerem a stavěl lékaře do pozice jakýchsi zvrácených bohů, kteří rozhodovali, kdo si zaslouží žít, a kdo ne. Podobně jako tomu bylo během masového vyvražďování Židů, „pacienti“ trpící postižením byli nahnáni do sprch, kde je čekala smrt plynem. Těla dětí poté byla zpopelněna v pecích a zaslána rodině společně se zfalšovaným vysvětlením o úmrtí. Akce T4 „oficiálně“ skončila v roce 1941 a podle různých expertů na historii měla na svědomí nejméně 5 000 německých dětí s tělesným a mentálním postižením. Jednalo se však jen první předzvěst strašlivých událostí, které měly v následujících letech v Evropě nastat.
Akci T4 uvedl do chodu sám Adolf Hitler.
Jednotka 731
Mezi roky 1937 a 1945 prováděla japonská císařská armáda na území severovýchodní Číny četné experimenty na lidech. Jednalo se převážně o jedince z Číny a Ruska a pokusy povětšinou končily bolestivou smrtí. Skupina, která smrtící experimenty prováděla, operovala pod názvem Jednotka 731 a čítala okolo 3 000 vědců. Tím nejvýznamnějším z nich byl generál poručík Ishii Shiro. Ten doufal, že využije své vědecké schopnosti k tomu udělat z Japonska světovou velmoc. Testy byly oficiálně prováděny s cílem vyvinout nové způsoby léčení zdravotních problémů, kterým čelila japonská armáda.
Obětem těchto pokusů byly často injekčně do těla vpraveny různé nemoci, jako syfilis nebo kapavka. Oblíbenými „pokusnými králíky“ byly těhotné ženy, vědci totiž tak mohli při svých zvrácených pokusech otestovat účinky různých látek i na vyvíjející se plod. Vězně pak používali jako terče pro hod granátem či je upalovali zaživa. O život tak přišlo až čtvrt milionu lidí, a mnozí z vědců provádějících pokusy v rámci Jednotky 731 nikdy nestáli za své hrůzné činy před soudem.
Japonská Jednotka 731.
Camp Sumter
Americká občanská válka si vyžádala přes 620 tisíc životů a zanechala krvavou stopu na historii celé této země, za válečné zločiny spáchané v jejím rámci byl však souzen jeden jediný muž. Tím byl Henry Wirz, velitel Andersonvillu, konfederačního tábora, ve kterém byli vězněni zajatci Unie. Podmínky, ve kterých byli zajatci nuceni žít, byly naprosto šokující. Ačkoliv měl pojmout zhruba 10 tisíc vězňů, v Andersonvillu se jich v roce 1864 nacházelo přes 32 tisíc.
Jídlo zde bylo vzácnou komoditou, valná část vězňů tak byla odkázána k tomu hladovět. Kromě problémů týkajících se stravy zde panovaly nepředstavitelné problémy s hygienou. Pitná voda byla často plná moči a fekálií umírajících, což po konzumaci vedlo k průjmům, úplavici, kurdějím a často i smrti. V objektu zemřelo zhruba 900 lidí měsíčně, mezi lety 1861 a 1865 pak neuvěřitelných 12 tisíc. Wirz, za své zločiny proti lidskosti později odsouzený k trestu smrti, vytrvale tvrdil, že pouze plnil příkazy, které dostal od svých nadřízených.
Věznice Andersonville.
Války v Kongu
Stejně jako v Demokratické republice Kongo můžete najít velké množství diamantů, zlata a mědi, tak vás na území tohoto afrického národa mohlo ještě v nedávných časech potkat utrpení, válka a smrt. Koncem 20. století vstoupil tento národ do desítky let trvající občanské války, která se vyznačovala především brutalitou. Dětští vojáci, kanibalismus a především masové znásilňování. Podle americké studie z roku 2011 bylo v Kongu znásilněno skoro 2 miliony žen, tedy zhruba 48 žen každou hodinu.
Vojáci nedělali rozdíly ve stáří svých obětí, znásilněny byly i děti mladší dvou let, stejně tak staré ženy na sklonku života. Kvůli frekvenci, se kterou ke znásilňování docházelo, se z tohoto krutého činu začala stávat v Kongu poměrně obvyklá věc. Znásilněné ženy, které po letech poskytly rozhovory různým novinářům, uvádějí, že se znásilněním vždy dopředu počítaly. Někdy je zneužil „jen“ jeden nebo dva vojáci, často se však prý jednalo o celé skupiny mužů, kteří bezbranné ženy znásilnili i několikrát za sebou.
Vojáci v občanské válce v Demokratické republice Kongo.
Michal Švehla
