Každý bod na naší planetě má svůj protějšek na druhé straně zeměkoule. Protilehlý bod neboli „antipod“. Na antipodesmap.com můžete libovolně brouzdat po celém širém světě a zjišťovat, kde se konkrétní protilehlé body nacházejí. Prokrastinační zábava? Ne! Cestování prstem po mapě a skrz ni ve vás vyvolá řadu dalších otázek…
Tipněte si jen tak z hlavy – kam byste se dostali, kdybyste se od nás mohli prohrabat přímou čarou skrz střed Země na opačnou stranu. Do Austrálie? Těsně vedle, skoro o čtyři tisíce kilometrů. Na Nový Zéland? Taky vedle, i když už jenom asi o 1700 km. Správná odpověď je, že byste se dostali do naprosté vodní pustiny jižního Pacifiku, kde je to k nejbližší obydlené pevnině tisíc kilometrů. Tou pevninou jsou Cathamské ostrovy. Ale pokud byste se z nich provrtali zase zpátky, skončili byste někde uprostřed vinic v jižní Francii, asi 40 km severně od města Montpellier.
Vtip je v tom, že přes 70 % povrchu naší planety pokrývá oceán. A pevniny jsou na něm rozmístěny tak (ne)šikovně, že jen asi 7,5 % souše má svůj protilehlý bod zase někde na souši. Z Austrálie se nedostanete jinam než do severního Atlantiku, a co se týče Evropy, pouze z určitého výseku Španělska se dá provrtat na Nový Zéland. A taky zpět – třeba z osady Weber přímo do Madridu. Největší souvislou pevninou s protilehlými body na souši je Borneo, odkud se odevšad prokopete do jižní Ameriky, konkrétně do Amazonských pralesů. Ale jinak, jak ukazuje tahle mapa, je to s podobnými překryvy docela bída.
Termín „antípódes“, v přesném slova smyslu „protinožec“, použil už Platón v dialogu Tímaios při argumentaci, že neexistuje nahoře a dole, přesněji řečeno že tyto pojmy jsou ve vesmíru tvaru koule relativní a irelevantní. „Antipodes“ se objevují ve starověkých zeměpisných dílech i středověkých teologických diskusích, v nichž se řešila placatost vs. kulatost světa. A daly vzniknout také fantaskním představám o tom, jací lidé na „spodní části země“ žijí.
Termín „antipodes“ se nakonec vžil jako lidové označení protilehlých míst. Takových, jejichž zeměpisné souřadnice jsou přesně opačné svým protějškům – u zeměpisné šířky je to stejná hodnota, jen s protikladným znaménkem (sev. vs. jih), u délky je to hodnota po odečtení od 180° (s umístěním na opačné polokouli). Čili Praha ležící přibližně na 50° s. š. a 14° v. d. má svůj protějšek cca na 50° j. š. a 166° z. d. Je tam přesně o dvanáct hodin víc, a zatímco u nás začalo jaro, tam už panuje podzim.
Tyhle dvě věci – o 12 h posunutý čas a opačná roční období – ale neplatí pro všechna protilehlá místa. Časová pásma nejsou rozmístěná pravidelně a některé oblasti nejsou posunuty o celé hodiny. Takže máte třeba šest ráno v indickém Rádžastánu, odkud se dá provrtat na Velikonoční ostrovy, ale tam je už půl osmé večer. A co se týče ročních období – kolem rovníku je pořád léto a místa protilehlá těm na rovníku leží logicky zase na rovníku.
Jediné, co platí bez výjimky – když v jednom bodě slunce vychází/zapadá, v tom protilehlém je to naopak. Krásně je to vidět na pólech, což jsou také antipody – když je na jednom polární den, na druhém je polární noc.
Je škoda, že žádné protilehlé body nejsou spojeny přímou leteckou linkou. Přitom by se nabízel třeba marocký Tangier a novozélandský Whangarei nebo tchajwanské Tchaj-pej a paraguayský Asunción. Takový let by byl dlouhý 20 tisíc kilometrů a trval by přes dvacet hodin.
Více zábavy a informací o prolézání zeměkoule najdete na www.antipodesmap.com.
A jak přežít v české divočině (v lese) si přečtěte zde.
Radek Kovanda
