Kolmanskop – z města kdysi se doslova blyštícího diamanty je dnes město duchů uprostřed nehostinné pouště. Surreální ruiny uprostřed pískových dun lákají tisíce turistů.
Semínko, díky němuž uprostřed africké pouště vyrostlo německé městečko se vším všudy, zasadil nic netušící namibijský dělník Zacherias Lewala roku 1908. Svému zaměstnavateli přinesl ukázat blyštivý kamínek, který našel při práci v písku. Diamant.
Lewala za svůj nález nedostal vůbec nic. Zato němečtí kolonialisté žijící v Německé jihozápadní Africe z objevu vykutali, co mohli. V roce 1912 se v městečku Kolmanskop, jak bylo pojmenováno, ročně vyvezlo 11,7 % z celkové diamantové produkce.
Kolmanskop byla oáza luxusu vprostřed nehostinné pouště. Švabachem psaná cedule vás zavedla do ulic s hrázděnými domky, kde nechyběl jediný podnik potřebný k správnému „Ordnung muss sein“ životu – řezník, pekař, pošta, nemocnice, tančírna, škola, divadlo, kasino nebo třeba továrna na led. Kolmanskop dokonce spojovala s nedalekým městem Lüderitz první tramvajová trať v Africe.
Jakkoliv se zdá být Kolmanskop bizarním místem dnes, muselo být ještě prapodivnější kdysi – se svým tisícem obyvatel. Jedna z rodin chovala ochočeného pštrosa, který s oblibou kloval do sousedů a o Vánocích byl rodinkou zapřáhnut za sáně.
Všechno jednou končí a v případě měst založených kvůli nerostnému bohatství uprostřed nehostinného ničeho to často platí dvojnásob. Město bylo kompletně opuštěno roku 1956. Od té doby se o něj pečlivě stará pouštní živel.
Jan Králík
