Že je Bulharsko špinavé, hotely zašlé a letní dovolená tam připomíná retro výlet do 80. let? Já tahle stereotypní tvrzení odmítám, a proto jsem se vydala zmapovat to nejlepší, co černomořské pobřeží Bulharska v současné době nabízí. Vrátila jsem se spokojená, překvapená, přecpaná i dokonale zrelaxovaná. A můžu potrvdit, že to, co možná platilo kdysi před čtyřiceti lety, je dnes už úplně mimo realitu.
Bulharskou cestu od severu k jihu za sedm dní jsem začala v Dalboce, osadě u města Kavarna. Nikde jinde než tady jsem lepší mušle nejedla, dala jsem si jich plný rendlík. Byly připravené ve vývaru ze zeleniny pěstované na zdejší zahrádce. Nevím, co mne nadchlo více, zda ta zelenina, nebo mušle, které se chovají na konstrukcích umístěných pár set metrů od restaurace v zátoce s průzračnou vodou. V okolí nejsou žádná velká města ani hotelové komplexy, a tak si zdejší břeh tvořený křídovými útesy zachovává divoký a čistý ráz. Ten úžasný rendlík s porcí pro dva je navíc neskutečně levný – stojí deset leva, tedy cca sto třicet korun. Nenechte se odradit rozbitou příjezdovou polňačkou a vychutnejte si mytilus galloprovincialis, jak zní vědecký název těchto lahodných slávek.
Další zastávka nemá s mušlemi nic společného. Snad jen kromě strmých bílých útesů, na jejichž vrcholech se rozkládá půvabný golfový ráj – soubor několika hřišť, z nichž nejhezčí je Thracian Cliffs Golf. Má jen jednu nevýhodu: pokud „šlajsujete“, tak vám na několika jamkách odletí míček do moře, a z něho se blbě hraje. Chcete-li ale strávit pár dní v tom, čemu Britové říkají splendid isolation, jste na správném místě. V uzavřeném areálu budete skvěle izolováni od vnějšího světa, a přitom zde budete mít po ruce vše, co potřebujete: restauraci, bar s výhledem, obchody, kavárny i čistou pláž.
Když už navlékám na pomyslnou nit jednotlivé perličky z pobřeží Černého moře, bude další moje zastávka – palácový komplex v Balčiku – perlou největší a nejmilejší. Byl postaven v období 20. až 30. let minulého století pro rumunského krále Ferdinanda a jeho ženu Marii jako letní sídlo. Tehdy totiž zdejší kraj zvaný „jižní Dobrudža“ patřil k rumunskému království. Aristokratická noblesa ale zůstala zachována: promyšlená kombinace různých vlivů – byzantských, tureckých i západoevropských – se projevila v rezidenčních vilách, v kuřácké hale, ve vinném sklepě, poustevně, v kašnách, odpočívadlech, a dokonce i v překrásné botanické zahradě, tak milé a něžné, kde roste více než tři tisíce různých druhů rostlin.
Za Balčikem se rozkládá turistické středisko Albena, už od osmdesátých let populární cíl mnoha Čechů. Na rozdíl od vnitrozemí Bulharska a našich stereotypních představ vás překvapí čistota a pořádek. Nedaleká Varna, počtem obyvatel srovnatelná s Brnem, zase tak čistě nepůsobí, ale kdo si chce udělat cestu k základům socialistické brutalistní architektury, bude koncentrací těchto staveb nadšen. Ještě časově hlubší retro cestu podniknete, když se vydáte k místu zvanému Pobiti Kamani, v doslovném překladu Zasazené kameny. Často je tento pouštní geologický útvar nesprávně považován za „zkamenělý les“. Přestože skalní sloupy vysoké až sedm metrů připomínají bývalý les, jedná se ve skutečnosti o výjimečný proces skalního zvětrávání.
Poznávat se může, odpočívat musí. Ideálním místem k relaxaci v této části pobřeží jsou Zlaté písky, zvláště letovisko Sveti Konstantin i Elena a v něm hotel Astor Garden, o kterém bych řekla, že je jeden z nejlepších, který bulharské pobřeží může nabídnout. Je velmi prostorný, kombinuje dobrý přístup k moři s bazény se sladkou vodou a hned v sousedství jsou opravdu krásné a klidné lázně s termální vodou (až 38 stupňů) Aquahouse Thermal & Beach. Zde si užijete sauny, bazény, masáže… ideální na opravdu důkladnou relaxaci!
„Pokud právě vybíráte destinaci pro svou další rodinnou dovolenou, Bulharsko je pro letošní léto rozhodně ta správná volba. Láká na písčité pláže, příjemné koupání i teploty, ale také na skvělé ceny. Přímé lety budou navíc v nabídce nejen z Prahy, ale i z Pardubic, Brna a Ostravy, takže je jednoduché si naplánovat odlet i z regionálního letiště. Podle předprodejů, které na příští sezónu máme, jsme jen do poloviny ledna prodali o 40 % zájezdů do letovisek u Černého moře více než v loňské sezóně. Nejvíce turistů míří na oblíbené Slunečné pobřeží, Zlaté písky nebo do Primorska. Bulharsko tak jednoznačně patří mezi naše tři nejprodávanější letní destinace, proto doporučujeme rezervovat pobyt už teď v rámci first minute, kdy je největší výběr hotelů, termínů i pokojů za nejvýhodnější ceny,“ říká tisková mluvčí Čedok Kateřina Pavlíková.
Já to dobře vím, ale přesto mne to strhlo. Vím, že nestinarstvo, tedy tanec s chůzí po žhavém uhlí, tak jak je turistům předváděn v obci Gerana, nemá s původním souborem náboženských obřadů prováděným takzvanými nestinari v pohoří Strandža na jihovýchodě Bulharska už moc společného, ale já jsem zůstala stát s pusou otevřenou a ke žhavým uhlíkům jsem se ani nepřiblížila. Tancují muži i ženy. Zkusit si to můžete také a nespálit se. Možný fígl je v tom, že uhlík má cca 500 °C, avšak hůře odvádí teplo. Naopak lidská kůže odvádí teplo poměrně dobře. Jde-li tedy člověk bos po žhavém uhlí určitou rychlostí, neměl by si chodidla spálit. Ovšem je to jen jedna z mnoha hypotéz. Když ale chcete prožít esenci bulharských zvyků a tanců, program v Geraně je ideální. A je možné, že kukeři pokrytí chlupatou kožešinou s dřevěnými maskami na obličeji z vás zlé duchy skutečně vyženou.
Nesebar se ještě v 19. století jmenoval Mesembria. To mi nezní příliš bulharsky, stejně ani jako Sozopol. Slyšíte v něm tu řeckou koncovku pólis? Správně, obě krásná historická města, z nichž Nesebar je dokonce chráněn UNESCO, byla po téměř dva tisíce let obývána řeckým obyvatelstvem. 20. století ale vše svými válkami a výměnami obyvatel převrátilo naruby. Naštěstí kdysi řecká města dnes vzkvétají a řeckou minulost připomínají svými desítkami kostelů a kaplí.
Teď už to vím, ale do doby, než jsem navštívila vinařství DiVes nedaleko Nesebaru, jsem netušila, že Bulharsko je evropskou vinařskou velmocí, co do plochy vinic osmou největší a jedním z největších exportérů. Bulharská vína jsou ale i velmi kvalitní, protože podmínky pro pěstování vinné révy jsou tu téměř dokonalé.
Závěr cesty mě překvapil – mile i absurdně. Byla jsem v jedné z nejnavštěvovanějších atrakcí bulharského pobřeží Černého moře, v esenci všech kýčů, v zámku Ravadinovo, jemuž jeho majitel dal jméno „In Love with the Wind“. Umělé pohádkové kulisy, živé „černé“ i bílé labutě, dřeviny všemožných tvarů, exploze kvetoucích keřů… jako malá holka bych asi byla nadšená, jenže teď mi tento novodobý kýč přišel dokonale absurdní. Kdybych ale měla děti, tuhle pohádku bych jim určitě ukázala.
Nikola Nádvorníková
