Leo Macenauer pochází z krejčovské rodiny, jeho dědeček řídil jednu divizi v OP Prostějov a rodiče taktéž pracují oboru. Díky nim zdědil cenné zkušenosti a nadšení pro módní průmysl. Dnes má Leo svou vlastní pánskou značku a spolupracuje na výrobě kolekcí návrhářů z celého světa. Před osmi lety se Leo potkal s Derekem Dunbarem a tak to všechno začalo.
„Přišel za mnou neznámý Angličan, který říkal, že je bývalý manažer Vivienne Westwood a zajišťuje výrobu pro Anglii v Čechách a Polsku,“ vzpomíná Leo. „Pozval mě k sobě domů, přestože jsem mu nevěřil a nikomu jsem nic neřekl, nedalo mi to a šel jsem ho navštívit. Když jsem otevíral dveře, byl jsem si jistý, že se do Česka už nikdy nevrátím a skončím jako prostitut v Gruzii,“ směje se. Po dvouhodinovém rozhovoru zjistil, že vše bylo skutečné.
Derek Dunbar pochází z Londýna, kde pracoval přes deset let pro Vivienne Westwood. Řídil její vlajkový obchod Worlds End a měl významný podíl na otevření dalších obchodů a zodpovídal za prodej po celém světě. Za dobu svého působení ve World Ends nahlédl pod pokličku všem procesům probíhajícím v módní značce, od návrhu přes výrobu vzorků až po zhotovení celé kolekce. Poté oslovila Dunbara japonská společnost s žádostí, aby vedl a vyrobil pánskou kolekci společně s Malcolmem McLarenem. Tato šance zásadně změnila směr Dunbarovy budoucí kariéry. Následovala spolupráce s řadou dalších návrhářů, mezi nimiž byl i Kim Jones, který se později stal hlavním návrhářem pro LV.
Dunbar dnes žije v Praze a spolupracuje s osvědčenými českými a polskými výrobci již přes 20 let. Získané zkušenosti za léta práce s talentovanými návrháři a mistrnými výrobci, považuje za velice cenné a zároveň za hlavní čím se odlišuje od ostatních.
Později Dunbar s Macenauerem vytvořili tým, který zajišťuje realizaci kolekcí několika zahraničních návrhářů a brandů. Můžeme jmenovat například značku AKA SIX, která spolupracovala s Hiroshi Fujiwarou (Fragment Tokyo), králem streetové módy v Japonsku a velice uznávaným návrhářem spolupracujícím s LV, Rolex Burton a mnoha dalšími. Návrhář, který stojí za značkou AKA SIX Simon Barker byl u samého zrodu punku. Sám byl jeden z prvních nositelů punkové módy a nedávno vydal knihu Punk’s Dead s jeho vlastními fotografiemi a texty.
Jejich poslední společné dílo je kolekce vytvořená spolu s revolučním britským umělcem, ikonou 70. a 80.let Jamiem Reidem. Ried svým uměleckých stylem pomohl definovat podobu britského punku 70.let. Mezi jeho nejznámější díla patří přebal debutového alba kapely Sex Pistols „Never Mind the Bollocks, Here´s The Sex Pistols a singlu God Save The Queen, který byl označený za ikonický obraz britského punku.
Kolekce obsahuje trička, mikiny a tašky, na kterých jsou natištěny anarchistické nápisy. Na celé kolekci je fascinující spojení analogu, ruční práce a digitálních vysoce moderních technologií. Charakteristickým rysem Reidových prací jsou koláže s ručně lepenými písmeny a tvary, ze kterých sestavuje politické slogany, jenž následně fotí a upravuje. V kolážích jsou záměrně vytvořeny „chyby tisku“, které dělají nápis ještě více punkový a autentický.
Derek oceňuje Leovy brilantní technické schopnosti, pro kterého v oblasti střihu není nic nemožné. „Já jsem tradicionalista, který dělá střihy z papíru,“ říká Derek, „a když se cítím ztracený, Leo vytáhne počítač a do pár minut mi ukáže, že to co jsem si vysnil, jde skutečně vyrobit. Má velké znalosti a umí převést tradiční techniky do moderní doby. Společně vždy najdeme způsob, jak „to“ udělat.“
Aktuálně pracuje tým Dunbar & Macenauer na kolekci pro talentovaného návrháře Judyho Blama. Jehož jméno se pojí nejen s LV, ale i se jmény dalších slavných návrhářů, pro které tvoří styling a navrhuje šperky a doplňky.
„Ze začátku je to takový punk. Zároveň je důležité se smířit s tím, že spousta věcí ze začátku nevyjde,“ říká Leo Macenauer a připomíná příběh Vivienne Westwood. Dvakrát zbankrotovala, Derek ji dokonce nechal chvíli u sebe bydlet, až jednoho rána si šel jeden Japonec pro kávu a zaujala ho výloha butiku Westwood. Její kolekce přinesl do Japonska a tím celý dnešní úspěch nastartoval.
Nelze však jen čekat na „svého Japonce“, ale je nutné každý den na sobě tvrdě pracovat, aby byl člověk na tuto příležitost připraven.
