Poté, co Nero ukopal svou těhotnou manželku k smrti, zamiloval se do tváře náctiletého otroka. Jeho vzezření mu totiž připomínalo „milovanou“ zavražděnou ženu.
Nechvalně známý císař Nero usedl na trůn roku 54 po Kristu ve věku šestnácti let a už v prvních letech své vlády se postaral o zavraždění několika členů své vlastní rodiny – bratra Britannika, matky Agrippiny, první manželky Claudie Octavie a nakonec zřejmě zapříčinil smrt své další „milované“ ženy Poppaeay Sabiny.
Poppaea Sabina byla krásná žena, která zřejmě doplatila na výtku manželovi, že se vrátil pozdě domů z vozatajských závodů. Podle historiků z prvních století po našem letopočtu Nero v záchvatu hněvu kopl těhotnou Poppaeu do břicha, následkem čehož potratila a zemřela. Dnešní historikové však této verzi nevěří a přiklání se k smrti u těžkého porodu, neboť Nero si velmi přál potomky a následnou manželčinu smrt velmi těžce nesl.
Útěchu našel v krásné tváři asi sedmnáctiletého otroka Spora, jež mu připomínal obličej nebožky manželky. Spora osvobodil, vykastroval a při veřejném obřadě pojal za „manželku“. „Manžela“ už jednoho měl, neboť si v předchozích letech vzal jiného bývalého otroka, Pythagora.
Nero a rozdávání almužny chudým.
Na veřejnosti byl Sporus oficiálně oslovován jako „císařovna“, „paní“ nebo oficiální „milenka“. Mohl také nosit klenoty vyhrazené pro císařovnu. Jejich manželství netrvalo dlouho – Nero upadl v nemilost a jako nejlepší východisko se zdála sebevražda. Na této poslední životní cestě Sporus svého pána doprovodil roku 68.
Ani Sporův konec nebyl šťastný. Vztah s dalším císařem Othem skončil opět vládcovou sebevraždou. Nový císař uspořádal hon na mladého milence předchozích vládců a hodlal Spora použít při realistickém představení „Znásilnění Proserpiny“ během gladiátorských her. Aby se vyhnul veřejnému ponížení, nakonec sebevraždu spáchal i samotný Sporus. Bylo mu okolo dvaceti let.
Jan Králík
