Mladičkou Dinu Gottliebovou zachránil od jisté smrti v plynové komoře její umělecký talent. Pro Anděla smrti, jak se krutému Mengelemu přezdívalo, vytvořila několik studijních akvarelů romských vězňů těsně před vyvražděním celého „cikánského tábora“.
Narozena v Brně roku 1923 do židovské rodiny, svá studijní léta prožila Annemarie Dina Gottliebová na pražské Akademii výtvarného umění. Totální konec „svobodnému“ životu v Praze pro Dinu a její rodinu nastal roku 1942, kdy byla spolu s matkou transportována do Terezína.
Terezín po několika letech opustila dobrovolně. Kam? Vyjela směr Osvětim. Její matka byla totiž zařazena do transportu mířícího na toto místo plné smrti a Dina, které tehdy bylo devatenáct let, nehodlala svou milovanou matku opustit za žádnou cenu.
V Osvětimi byly součástí takzvaného terezínského rodinného tábora – speciální sekce s více jak 17 tisíci českých Židů, kteří mohli v Osvětimi na rozdíl od zavedených standardů žít pohromadě v rámci rodin a dokonce se jim dostávalo i určitých privilegií.
Mladý Žid Freddy Hirsch, jakási neoficiální „hlava“ rodinného tábora s nemalým vlivem na nacistické autority v táboře, se snažil zpříjemnit podmínky krutého prostředí hlavně trpícím dětem. Dinu pověřil pomalováním jedné ze zdí baráku – uprostřed tábora smrti se tak na přání místních dětí objevila malůvka s trpaslíky z oblíbené Disneyho pohádky o Sněhurce.
Dinin talent se rozkřikl i za vězeňské zdi. Pravidelně za ní začali docházet i příslušníci SS, kteří si nechávali podle přinesených fotografií přemalovávat různé krajinky nebo rodinné fotografie.
Pomalu, ale jistě se blížil konec celého terezínského rodinného tábora, který byl nakonec během jedné noci celý vyhlazen v plynových komorách. Dinin život zůstal ušetřen, neboť se spolu s dalšími lidmi (bylo jich pouze něco přes dvacet) dostala na list doktora Mengeleho spolu s několika dvojčaty, na nichž pak byly prováděny nelidské experimenty. Dině se podařilo na seznam dostat i jméno své matky – Mengelemu do očí řekla, že pokud nezachrání její matku, spáchá Dina okamžitě sebevraždu.
Pro Mengeleho pak vytvářela akvarelové portréty vězňů z „cikánského tábora“ – „Anděl smrti“ totiž nebyl spokojený s fotografickými reprodukcemi pro svou plánovanou pseudovědeckou publikaci, které nezachycovaly správně barvu pleti uvězněných Romů.
Dina vytvořila jedenáct akvarelů, včetně takzvané „romské madonny“ – nádherné francouzské Romky Celineové, které nedávno zemřelo dvouměsíční dítě na vyhladovění a s níž se Dina spřátelila. Několik týdnů poté byl celý „cikánský tábor“ zplynován.
Statečná a odhodlaná. Půvabná špionka Violette vysílená po roce v koncentráku dostala kulku do hlavy
Dina spolu s matkou Osvětim přežila a po válce se odstěhovala do USA, kde vzala si za manžela animátora Arta Babbitta (stvořitele psí postavičky Goofyho). V 70. letech se do osvětimského muzea dostalo sedm zachovaných akvarelů romských vězňů. Dina Babbittová byla pozvána na identifikaci, doufala, že se jí malby vrátí – jejím největším snem totiž bylo namalovat Celine tak, jak chtěla ona sama a ne jak jí poručil doktor Mengele. Boj s osvětimským muzeem právně prohrála, i když se za ni postavilo nespočet vlivných osobností. Zemřela roku 2009 ve věku 86 let v Kalifornii.
Jan Králík
