To, že Sparťané byli odmalička vychováváni k extrémní houževnatosti, si určitě pamatujeme ze školních let všichni, ale jaké rituály vedly Spartu až k nelidské tvrdosti jejích obyvatel, nás dodnes mnohdy zarazí. Krypteia byla jedním z těch nejkrutějších.
Násilí bylo napříč celým antickým světem základní esencí zachování společenské hierarchie a pořádku. Z některých činilo pány, z dalších otroky. Strach z teroru byl všudypřítomný a především efektivní.
Každý plnoprávný občan – Sparťan (ostatní svobodní obyvatelé se nazývali Lakedaimoňané) – musel být stár alespoň 30 let, vlastnit podíl půdy a podstoupit tvrdou vojenskou výchovu agoge. Ti nejschopnější z budoucích mladých bojovníků – dle sparťanských měřítek – pak byli vysláni na jakýsi krvavý iniciační rituál, zvaný krypteia, při kterém se vraždili nevinní otroci.
Otroctví bylo významnou součástí starověkého spartského společenství. Vládnoucí vrstva tvořila pouhý zlomek z celkového počtu obyvatel – právě otroků bylo početně nejvíce. Patřilo mezi ně i podrobené domorodé obyvatelstvo Heilótů, na společenském žebříčku zaujímali stejné postavení jako státem vlastnění otroci s pár rozdíly. Mohli si zakládat vlastní rodiny, osady, ale na rozdíl od ostatních otroků nemohli být nikdy osvobozeni. A právě proti Heilótům, kteří Sparťany mnohonásobně převyšovali v množství osob, byla krypteia namířena.
Sparťané žili v neustálém napětí a strachu, že se spodní vrstva obyvatel – otroků a Heilótů – vzbouří proti vládnoucí elitě. Surové chování vůči otrokům bylo pro Sparťany nejosvědčenějším nástrojem moci a pořádku. Ne nadarmo se v sousedních Aténách říkalo: „V Lakedaimónu žije svobodný člověk životem nejsvobodnějším a otrok nejotročtějším.“
Krypteia se konala každý rok na podzim. Dodnes se vedou spory, k čemu přesně celá akce sloužila. Někteří tvrdí, že šlo čistě o iniciační rituál, brutální „závěrečnou zkoušku“ či o útlak nebo formu guerillové války vedenou vůči Heilótům, která měla eliminovat jakýkoliv zárodek vzpoury. Pravděpodobné je, že se jednalo o kombinaci všech těchto faktorů dohromady.
O průběhu kryptei nás informuje Platón a později i Plútarchos. Mladíci okolo osmnácti let byli v chladném měsíci vysláni stroze oděni, bosí a s obyčejným nožem na spartský venkov obývaný Heilóty. Byla to vlastně taková hra na přežití obou zúčastněných stran. Během dne se ukrývali na opuštěných místech a skrytých cestách, pokud by je někdo chytil, stihl by je trest. V noci se vydávali na „lov“ Heilótů, čím statnější a silnější byla oběť, tím získali za svou „kořist“ větší uznání, potenciálně se totiž mohlo jednat o státu nebezpečného jedince.
Akce, která neobvykle probíhala v noci, měla posílit loajalitu a rozhodnost mladých elitních bojovníků. Význam slova krypteia je odvozen od slova „skrytý“ nebo „utajený“, o celé státem podporované akci se tak nedochovalo mnoho záznamů.
Jan Králík
A tady si přečtěte o stále dokonale ostrém a několik tisíc let starém meči.
