Zatímco trakaře na nás z nebe asi jen tak nespadnou, „krvavý“ déšť naše těla smočit může. Naposledy se díky tomuto jevu pořádně zbarvili do ruda obyvatelé indické Keraly, kdy z nebe padaly lijáky „krve“ během celého měsíce.
Biblické zjevení v podobě krvavého deště se poprvé objevuje už v Homérově Illiadě a pak stéká po stránkách kronik a legend napříč historií našeho lidstva, vždy jako božské znamení hrůzné události, při níž se prolije krev.
Až do 17. století se lidé tohoto fenoménu (pochopitelně) děsili a s hrůzou si při něm strhávali „krví“ nasáklé oblečení z těla. Takových případů nebyly desítky, ale dokonce stovky. Panika a strach z božího hněvu ustaly před čtyřmi sty lety, kdy se francouzský astronom de Peiresc pokusil objasnit krvavou sprchu přírodními vlivy. Jeho teorie byla poněkud poetická. A mylná. Rudý déšť dle něj měli na svědomí motýlci.
Naposledy krvavý liják zasáhl už tak dosti barevnou Indii. A to hned dvakrát – v roce 2001, kdy silně rudě pršelo během celého měsíce, a totéž se událo znovu roku 2012.
Jaké je tedy moderní vysvětlení? Jako vždy se někdo s oblibou přiklání k mimozemské aktivitě. A vědci? I jejich teorie se různí. Déšť může být zbarven červeným prachem třeba ze sopečných erupcí nebo může obsahovat spory ze zelených mikrořas, které cestují v mracích přes kontinenty. Právě jejich částečky byly nalezeny ve vzorcích keralského krvavého deště a přiletěly zřejmě z Rakouska, kde byla tahle konkrétní řasa nedávno objevena.
Tomáš Ospalý
