První hodinky? Černá Casia s gumovým páskem. Vzpomínám, jak jsem si je ve třinácti letech každé ráno v půl šesté nandaval na ruku. Pravou ruku, byť nejsem levák. Po letech se ulomil gumový pásek a já musel čekat do maturity, kdy jsem dostal quartzové Festiny. Po letech je hodnotím jako vcelku nehezké, ale hodinky se stejně jako boty nevyhazují, takže je mám v krabici od Kinder čokolád a připomínají mně bizarní otázku „Hory a pohoří ČR” u maturity z angličtiny.
Až přišly moje 27. narozeniny. A dárek v podobě vysněných Tag Heuer Carrera, automaty s průměrem 39, černým ciferníkem a černým páskem. Proč Tag Heuer? Jinou značku jsem neznal. Marketing a pár lidi v mém okolí udělalo své. Na dlouho jsem hodinky přestal řešit, až jsem před měsícem dostal zálusk na nějaký model s bílým ciferníkem a hnědým páskem.
Moje první pořádné hodinky
Cenový strop, přes který nejel vlak, byl 60 tisíc korun. A tak začala čtyřtýdenní cesta, jejímž cílem měly být nové hodinky. Následující řádky nejsou určeny hodinkovým úchylům (v dobrém slova smyslu) z Chronomagu, ale měly by posloužit všem, kteří s hodinkami začínají nebo stejně jako já vybírají druhý model k doplnění zatím chudé sbírky.
Začínáme v Koscomu
Pokud nemáte přehled o značkách a nevíte, co vlastně chcete, vyrazte do pražského Koscomu. V ulici Na Poříčí najdete obrovský obchod, kde si můžete udělat základní představu. O modelech i cenách. Před návštěvou Koscomu jsem věděl jednu věc: chci automaty, tedy mechanické hodinky se samonatahovacím mechanismem, který zajišťuje nátah pérka v hodinkách bez nutnosti jiného zdroje energie (baterky nebo ručního nátahu).
Jako první mířím k Tag Heuer a rychle filtruji podle ceny. Zbývá pár modelů okolo 60 tisíc, ale nijak mě nenadchly. Druhým favoritem jsou Longinesky. Zvláště pod tíhou nedávného článku jsem se na značku Longines podíval více z blízka a nakonec jedny zkouším. Za 27 dní, mnoho hodin u internetu, po mnoha změnách názoru si je (jinde) koupím. Ale nepředbíhejme. Cena necelých 47 tisíc je nad očekávání dobrá. Pokračuji dále a zaujmou mě Perrelety. Zvláště mě chytnul jejich marketing tvrdící, že právě jejich otec zakladatel Abraham-Louis Perrelet vynalezl v roce 1777 mechanický strojek se samonátahem. Na ruce mě ale nenadchly. Další značky míjím. Buď moc sportovní nebo quartzky.
V dalších dnech a týdnech jsem postupně navštívil Dušáka (Arkády Pankrác, Na Příkopě), Carollinum, Tag Heuer butik v Pařížské a nakonec Altmana na Václavském náměstí. A samozřejmě přečetl mnoho příspěvků na Chronomagu, hledal zlatý grál v podobě lepší ceny v zahraničí a přemýšlel o koupi přes chrono24.com.
Quartzky
Chvíli jsem koketoval s pořízením quartzek. A to hlavně kvůli ceně.Vyhlédl jsem si Longines L3.659.4.76.5. V hlavě mně to šrotovalo: ušetřím skoro 30 tisíc, koupím závěsy do obýváku a ještě zůstane na víkend v Miláně. Jak šel čas, převládlo přesvědčení, že bych z nich neměl radost. A proč si pak kupovat tak zbytečné věci, jako jsou hodinky?
Byl to takový ten pocit, který bych přirovnal k tomu, když nosíte dobré boty za 6000 Kč, a pak se vám za výlohou zalíbí baťovky za 2000 Kč. „Vždyť se mně líbí a ušetřím,“ říká vám šetřílkovská část mozku. Na druhé straně slyšíte argumenty: „Ale nosíš Loake boty, máš doma 5 párů, znáš svoje kopyto, máš z nich vždycky velkou radost a určitě budou kvalitnější než baťovky…“ Nakonec tedy převládlo „Nejsi sráč, aby sis kupoval věci, po kterých netoužíš“ a quartzky opustily moji mysl. Nicméně jako startovací hodinky jsou vynikající. Určitě najdete i levnější baterkáče, tady se platí za značku. Další quartzky jsem nehledal. Zastavte se v Koscomu, tam si vyberete.
Mimochodem, dobrým argumentem pro vyndání více tisícovek z peněženky je takové to otřepané: automaty můžeš dát synovi, vydrží bambiliony let. Já tomu sice říkám utěšovací argument, ale pro zmatení rozumové části mozku to je fajn.
Longines vs. Tag Heuer
Takže jsem se vrátil k automatům a rozhodoval se v podstatě mezi dvěma modely.
Longines Saint Imier (model L2.766.4.72.0)
- kalibr L619.2, strojek ETA 2892/A2
- 21 kamenných uložení
- rezerva chodu 42 hodin
- frekvence strojku 4 Hz (28800 polokmitů za hodinu)
- průměr strojku 25,6 mm
Longines L2.766.4.72.0
Tag Heuer Carrera (model WAR211B.FC6181)
- kalibr 5 – použit strojek ETA 2824-2
- 25 kamenných uložení
- rezerva chodu 38 hodin
- frekvence strojku 4 Hz (28800 polokmitů za hodinu)
- průměr strojku 26 mm
Tag Heuer WAR211B.FC6181
Pro Longinesky mluvila nižší cena (ale to nebylo rozhodující, závěsy klidně počkají) a subjektivní fakt, že se mi více líbily. Strojky neřeším, oba mají ETU, v těch číslech se stejně moc nevyznám a netrápí mě to. Safírové sklíčko mají už i hodinky ze Sapy a v této cenové kategorii toho více nevymyslíte.
Aerowatch
Téměř v hodině Há se zase ozval šetřílkovský mozek. Sedím v křesle u Altmana, listujeme katalogem Longines a za minutu máme objednávat. Mezitím mně padnou do oka automaty značky Aerowatch za 24 tisíc. Ušetřím 20 tisíc a závěsy vč. víkendu v Miláně (pravda, v levnějším hotelu) jsou opět na scéně. Dávám si je na ruku a mám divný pocit. Jsou hezké, ale celkové působí tak nějak lacině.
Odcházím si dát točenou do Světozoru a mezitím hledám něco o značce Aerowatch. Píšou, že „since 1910“, tak to asi nebudou špatné hodinky. Louskám takový ten známý příběh, kdy jednoho dne prapraděda rodiny XYZ (libovolné německy / židovsky znějící jméno) vstal od ovcí a začal v údolí Vallée de Joux nebo u jezera Neuchâtel vyrábět hodinky. Dozvídám se, že „since 1910“ je pravda, ale teprve od roku 2004 vyrábějí náramkové hodinky. Do té doby dělali nástěnné hodiny a kapesní hodinky. V hlavě mně začíná znít známé… „Přeci nejsi sr…“ a já tomuto vnitřnímu hlasu dávám opět za pravdu. Nechtěl jsem mít hodinky, jejichž jedinou zajímavostí je, že je vyrábí specialista na kukačky. Ale opět platí, pokud je vám značka fuk a hledáte ultralevné automaty k obleku, zastavte se u Altmana.
IWC
Zavítal jsem (víceméně omylem) do butiku Carollinum v Pařížské. Až si jednou našetřím nebo bude příležitost něco pořádně oslavit, tak koupím IWC. Cenově na úrovni nového městského auta, ale příběh a zpracování dělají z IWC předmět tužby, která zatím jen probublává a jednou bude opravdu stříkat. Auta a hodinky mají tu blbou vlastnost, že jakmile si je koupíte, téměř vždy již existuje něco lepšího. Je dobré si ihned po koupi vyhlédnout nového favorita, ideálně o 2x až 3x dražšího. Nebudete po něm toužit hned, mozek dostane svůj konzumní dopamin a máte na pár let klid. Mezitím přijdou děti, rodinná auta, ty pitomé závěsy, rodinné dovolené, rozvodová řízení a prostě mnoho věcí, které vám z rozpočtu na nové hodinky ukrojí významnou část. Nicméně já mám několik favoritů – například IWC Portuguese Chronograph nebo IWC Spitfire Chronograph.
IWC Portuguese Chronograph
Panerai
Zhruba ve stejné cenové kategorii jako IWC jsou Panerai, které jsou spjaty s námořnictvím. Může to být překvapivé, ale původně to je italská značka založená ve Florencii. Až do roku 1995 byly její modely dodávány výhradně jen pro potřeby vojenských potápěčů. Panarei byl oficiálním dodavatelem hodinek pro italské námořnictvo a firma se proslavila v době druhé světové války svými modely pro italské žabí muže při podvodních útocích na britskou flotilu (zdroj: Wikipedie). Pokud by to z nějakého důvodu nevyšlo s IWC, tak ve frontě čeká model Radiomir Black Seal.
Radiomir Black Seal
Koupit v zahraničí?
Pokud jedete na dovolenou do Asie nebo třeba Dubaje a máte v plánu kupovat hodinky, tak můžete ušetřit. Zapomeňte na více než 10-15 %, zvláště u hodinek do 100 tisíc. Nějakou úsporu můžete dodatečně získat ještě vrácením DPH v dané zemi. Rozhodně bych nevycestoval jen proto, abych si koupil levněji hodinky. To se prostě nevyplatí. Navíc slevu 5 – 10 % vám dají i v ČR, zvláště pokud budete platit hotově. Jestliže máte s nákupem v zahraničí zkušenosti, napište do diskuze.
Kde koupit v Praze?
Začal jsem v Koscomu. Nový obchod, na můj vkus moc velký, takže až neosobní. Ale obsluha výborná. Doporučuji.
Poté jsem vyrazil do Dušáka v Arkádách Pankrác. Vedoucí obchodu očividně ví, o čem mluví. Byl jsem tam ve fázi, kdy jsem ještě nechtěl kupovat, takže jsem si ani nenechal žádné hodinky ukázat.
Po dvou týdnech, kdy jsem už byl naopak rozhodnutý koupit Longinesky, jsem zašel k Dušákovi Na Příkopech. Ve dveřích jsem minul starší pár turistů, který mi řekl, ať tam ani nechodím, protože si jich nikdo nevšimnul. Blbost, už jsem tam hodinky kupoval a bylo to v pořádku. Za 3 minuty utíkám z prodejny s tím, že mě pozdravil pouze sekuriťák u dveří. Z prodejců se nikdo neobtěžoval. Napsal jsem feedback vedoucímu prodejny, ale nikdo nereagoval. Takže nevím, co si o tom mám myslet.
Omylem jsem zabrousil do Tag Heuer butiku v Pařížské. A stále se snažím rozklíčovat, co jsem tam zažil. Označil bych to jako balkánský styl prodeje. Několikrát jsem slyšel “zapřísahám vás pane, tohle jsou hodinky pro vás”.
Nakonec mně byl doporučen obchod Altman na Václavském náměstí. Vyrazil jsem tam tuto neděli a musím vyzdvihnout přístup obou prodejkyň. Palec nahoru! Hodinky jsem nakonec koupil tam, po slevě za necelých 43 tisíc korun.
A několik fotek nových hodinek:
Jakub Lohniský
