Jednatel Nordic Telecom Libor Dočkálek si svou účastí na závodu Norseman splnil svůj sportovní sen. Jak se na extrémní verzi Ironmana připravoval a jak skloubil náročné tréninky s prací vrcholového manažera prozradil v našem rozhovoru.
Jste jednatelem Nordic Telecom Česká republika a zároveň jste se účastnil závodu Norseman. Souvisí jméno společnosti nějak s Norskem nebo Skandinávií?
Určitě, naše firma se inspirovala severem a máme to i v názvu. Nordic Telecom vyznává severské hodnoty jako je férovost, přímost a jednoduchost. Chceme dělat věci jednoduše a tak, aby fungovaly. Vše je postaveno na filosofii návratu k přírodě a skutečným hodnotám, které mají základ v přímosti a férovém jednáním… A pro mě jako vášnivého triatlonistu bylo pojítko Nordic Telecom a Norseman, nejznámějšího extrémního Ironmana, zcela jednoznačné. Letos se zde dokonce konalo i jeho první mistrovství světa. Pro určitou skupinu triatlonistů je tento závod vrcholem kariéry. Norsemana se ovšem mohou zúčastnit pouze šťastlivci, které pořadatel vylosuje, navíc je zde jen několik míst pro profesionály a závodníky, kteří se kvalifikují na jiných extrémních triatlonech. Zájem o loterii je obrovský, z 5 tisíc žádostí jich pořadatel vylosoval jen 235. Někteří moji kamarádi si neúspěšně podali přihlášku už i sedmkrát, takže já jsem měl letos obrovské štěstí.
V čem se Norseman liší od klasického Ironmana?
Vzdálenosti jsou sice stejné, ale Norseman je triatlon s extrémním výškovým profilem. V klasickém Ironmanu bývá běh po rovině, zatímco tady je na běh dva tisíce výškových metrů. Na kole je tři a půl tisíce výškových metrů. A k tomu je v Norsku studená voda a bývá zde velmi proměnlivé počasí, v nížinách může být teplo a nahoře v horách naopak i sněžit.
A jak se vám plave ve vodě, která asi není úplně nejteplejší?
Neopren je povinný, protože voda mívá kolem třinácti stupňů. Když se na plavání ve studené vodě připravíte a vybavíte, tak je to určitě nejsnazší disciplína. Zejména v porovnání s posledními sedmnácti kilometry běhu, kdy musíte nastoupat 1 700 výškových metrů. Paradoxně se o tom plavání ale nejvíce mluví, a to nejenom kvůli 4 metrovému skoku z trajektu na startu.
Není zima výhodou oproti Ironmanovi na Hawaii, kde je mnohem větší teplo, což pro sport není úplně ideální?
Přesně takto jsem uvažoval, když jsem přemýšlel, zda se nemám pokusit o kvalifikaci na Hawaii. Moc mě ale neláká. Ironman probíhá na ostrově, který je z havajských ostrovů nejméně zajímavý, a je tam opravdu horko, dusno a fouká. Na Norsemanu může být sice také vítr, ale není vedro. Já radši pojedu v 5 stupních než ve 40. Norseman je ale přeci jen náročnější. Oproti běžnému Ironmanu je Hawaii zhruba o 10% delší, ale na Norsemanu musíte počítat s 30 procenty času navíc kvůli velkému převýšení. Navíc to není masový závod, nikdo vám tu nedá občerstvení a vše musí zajistit vlastní support tým.
Jak vypadal váš support tým?
Byla to moje rodina. Moje žena také dělá triatlony, takže k tomu má blízko. Tento závod začíná dřív než klasický Ironman, start je již v pět ráno. Depo se ale otvírá ve tři čtvrtě na tři ráno a loď odjíždí na start ve čtyři. Support tým musí být s vámi po celou dobu závodu. Norseman není okruhový závod, ale start a cíl jsou od sebe vzdálené celých 226 km. Je to pro ně opravdu náročný den, ve kterém není čas na odpočinek. Pomáhají vám převlékat se, když vylezete zmrzlý z vody, připravují a sklízejí obě depa, řídí auto, podávají veškeré občerstvení jak na kole, tak na běhu, kde to je každých 2-3 km, a posledních 5 km na vrchol 1850 m vysoké hory musí běžet z bezpečnostních důvodů s vámi. Prostě Norsemana nemůžete absolvovat sám, a každému členovi support týmu patří velký obdiv a díky. V mém případě mé ženě a oběma dcerám.
Mohl byste přiblížit Vaše pocity před a při závodu?
Den před závodem jsem nervózní a zpravidla moc nespím, ale ihned po odstartování ze mě nervozita spadne. Je potřeba dobře pracovat s vlastní energií a jet s rozmyslem, jinak hrozí, že v polovině závodu vyhoříte a zbytek protrpíte. Zejména na kole v kopcích jsem si hlídal tepy a jel opatrněji, což mi umožnilo si užívat jedinečnost atmosféry a nádhernou příroda. Dovolím si říct, že to byla nejkrásnější cyklistická trať, jakou jsem vůbec kdy absolvoval.
Takže to není celou dobu jen utrpení?
Krize samozřejmě přijdou. V zásadě mi ale kopcovitá trať vyhovovala. Střídáte tempa, posed na kole, a když na vrcholu 20 km stoupání cítíte únavu, tak vás za odměnu čeká dlouhý sjezd, ve kterém jedete i 80 km/h, což dodá potřebnou vzpruhu. Trasa na kole je opravdu nádherná, navíc umocněná změnami počasí. Přestože jsem se za jízdy kochal přírodou, tak uznávám, že je to hodně psychicky náročné. Víte, že máte sice šest hodin za sebou, ale stále sedm hodin před sebou, a už začínáte cítit únavu. Hlava je během takto dlouhých závodů hodně důležitá. Zajímavé je, že posledních 10 km k cíli jsem se cítil neuvěřitelně v pohodě a plný energie, a to přesto, že jen chvíli před tím jsem naopak vypadal dost špatně.
Jak zvládáte přechod z kola do běhu?
Je to hodně o zvyku a dá se to natrénovat. Nejlépe se mi daří v běhu, na ten se těším a psychicky mi pomáhá, když soupeře předbíhám.
Je pravda, že vítězí v triatlonu hlavně běžci, kteří umí dobře plavat?
Na vrcholové úrovni musí závodníci umět všechny disciplíny na špičkové úrovni, ale často rozhoduje právě běh. Protože nemám profesionální ambice, tak má plavání pro mne nejmenší váhu a věnuji mu nejméně tréninku. Důležité je pro mě, abych dobře běžel, ale k tomu potřebuji trénovat dost na kole, aby mě nohy po kole unesly.
Jak na triatlon trénujete?
Dávat dohromady všechny tři disciplíny je náročné. Přes zimu jsem letos trénoval tak hodinu denně, z toho většinu o víkendu, víc jsem prostě vzhledem k pracovnímu vytížení nestihl. Jak ale sednu na jaře na kolo, tak jde trénink nahoru, zhruba na 10 hodin týdně. Důležité je pro mě odjet na jaře na soustředění, kde za týden najezdím až tisíc kilometrů na kole, z čehož žiji zbytek sezóny. Bydlím v Dobříši a jednou až dvakrát týdně pak jedu do práce na kole, což je tam a zpátky sto kilometrů. Prostě se snažím trénovat časově efektivně.
Je Dobříš dobrá oblast pro trénink triatlonu?
Fantastická. Mám to kousek do lesa. Není tam sice bazén, ale bydlím přímo u rybníka, ve kterém jsem letos naplaval nejvíce.
Říká se, že triatlon je oblíbený u vrcholových manažerů a businessmanů. Je to pravda?
Triatlon zažívá v posledních letech velký boom, ale určitě to není sport jen pro vrcholové manažery. Je ale pravda, že v byznysu potřebujete některé podobné schopnosti jako v triatlonu, a to zejména vytrvalost, schopnost tvrdě pracovat i dobře regenerovat. Výsledky nikde nepřicházejí samy a rychle. Oboje se doplňuje v tom, že na manažerských postech pracujete hodně hlavou a ten tlak potřebujete něčím vykompenzovat, ideálně fyzicky. Pro mysl jsou ale sportovní cíle snáze uchopitelné. Někdy je obtížné to skloubit, jak časově, tak energeticky, ale určitě to jde a stojí to za to.
Co říkáte na pracovní porady při běhu?
S některými blízkými spolupracovníky chodím občas běhat a probíráme při tom i pracovní věci. Když jsou lidé podobně naladěni, tak to není problém.
Jak přišel impuls, že se dáte na triatlon?
Triatlonu se věnuji přes 20 let. Když jsem se učil na státnice, měl jsem velmi málo času na hodně studia. Abych se odreagoval, chodil jsem každý den běhat do lesa, a během pár týdnů jsem cítil, jak mi pohyb pomáhá. Organismus se okysličil, a pak jsem se lépe koncentroval a učil. Téměř každý trénink jsem se zlepšil, což mě motivovalo pokračovat. Kamarád mě krátce na to nalákal na triatlon, u kterého jsem už zůstal. Je to velmi rozmanitý sport. Loni jsem se například soustředil na trénink běhu, ale brzy jsem zjistil, že mi zbylé sporty prostě chybí.
Můžete krátce představit společnost Nordic Telecom?
Jsme telekomunikační společnost a máme několik ambicí. V první řadě se chceme stát třetím největším poskytovatelem fixního internetu v České republice. Zákazníky získáváme dvojím způsobem, a to organickým růstem a zároveň akvizicemi menších a středně velkých poskytovatelů internetu, kterých jsou tu stovky. Před dvěma lety jsme koupili 5G pásmo, které využíváme právě k poskytování vysokorychlostního internetu vzduchem s cílem poskytnout našim zákazníkům skutečně kvalitní a stabilní službu na technologii 5G. Naším plánem je mít do dvou až tří let 330 tisíc zákazníků. V současnosti jich evidujeme zhruba 100 tisíc. Také intenzivně zvažujeme možnost účastnit se v aukci na nové frekvenční pásma a stát se čtvrtým mobilním operátorem.
Na čem teď ve společnosti pracujete?
Momentálně se věnujeme výstavbě sítě, což přispěje k tomu, abychom zhruba do konce příštího roku měli pokryto 30 % domácností 5G vysokorychlostním internetem vzduchem. Naší cílovou skupinou jsou domácnosti žijící v rodinných domech, které jsou dnes většinou připojeny přes WiFi. Jsme v tomto ohledu evropská rarita, která není z různých důvodů dlouhodobě udržitelná. Naším cílem je zákazníkům nabídnout kvalitní službu s rychlostí 100Mpbs, na které bude fungovat i IPTV televize. Zatím je zákaznická zkušenost výborná.
Jak je vaše firma velká?
Máme něco přes tři sta lidí.
Bavili jsem se o tom, jak vlastnosti triatlonisty pomáhají v byznysu. Není to při vedení lidí na překážku? Přeci jen člověk, který dělá triatlon má velkou trpělivost, vytrvalost a hlavně cílevědomost. Přiznejme si ale, že ne všichni lidé jsou takoví. Když srovnáme mentalitu osamělého běžce nebo cyklisty, který si musí vystačit sám se sebou s tím, že vedete lidi, kteří tak cílevědomí nejsou, není to spíše jako týmový sport?
Myslím, že na překážku to není, dřív jsem dělal týmové sporty, ale je to obtížné dlouhodobě udržet. Když hrajete například fotbal, tak není jednoduché zkoordinovat dostatek lidí, abyste s nimi mohli po dobu dvaceti nebo třiceti let několikrát týdně hrát a trénovat. Pro mě je sport kompenzace, která mě hrozně baví a naplňuje. Jako překážku jakýkoliv sport nevidím, spíše si myslím, že se sportovci vzájemně inspirují. Druhý rok po sobě například běháme s kolegy z firmy Vltava Run, řada kolegů běhá i jezdí triatlon. Sport a práce se prostě vzájemně dobře doplňují.
Říká se, že je důležité, co před závodem jíte. Platí to?
Říká se, že třetina úspěchu v dlouhém triatlonu je trénink, třetina hlava a třetina jídlo. Podle mě není ani tak důležité, co jí člověk před závodem (hlavně hodně), jako během závodu. Letos jsem zrovna stravu mohl lépe namíchat. Jedl jsem jen sladké gely a tyčinky, a po 10 hodinách mi tělo na chvíli vystavilo stopku. Spravil mě až Birell a salám zhruba 10 km před cílem. Myslím si, že na dlouhý, a zejména extrémní triatlon je ideální jíst i normální stravu. Znám triatlonisty, kteří jedí pizzu, slané brambůrky nebo škvarkovou pomazánku, tak to příště vyzkouším.
Jak to děláte v zimě? Přeci jen triatlon je spíše letní sport.
Nejvíce běhám, hlavně vytrvalostně. Plavu, ale na kole moc nejezdím. Jsou lidé, co jezdí i přes zimu, ale tohle mě moc nebaví. Trochu také běhám na běžkách, ale je to časově náročné, protože musíte odjet za sněhem do hor.
Odkud se bere vaše okouzlení Skandinávií?
Byl jsem rok ve Stockholmu s předcházejícím zaměstnavatelem. Nesmírně se mi líbilo, jak tam všechno funguje a lidem se dá přirozeně důvěřovat. Když dáte Švédovi svoji kreditní kartu s pinem, tak by ho ani nenapadlo toho zneužít. Mentalitou mi byl ten region vždycky nesmírně blízký. Norsko je na tom velmi podobně, navíc má krásnou přírodu, jsou zde fjordy, vyšší hory a je turisticky lákavější.
Máte nějaký tip na to, co navštívit ve Švédsku nebo Norsku?
Podle mě nejhezčí místo ve Švédsku je ostrov Gotland. U nás není moc známý, ale je to největší ostrov v Baltském moři. Najdete zde středověké hlavní město Visby, krásné skalní útesy, skanzeny, to vše obklopeno lehce drsnou přírodou. Byl jsem zde již třikrát a mohu toto místo maximálně doporučit.
