Valná většina vědců a odborníků se shoduje na tom, že spánek trvající celou noc je poměrně novodobým fenoménem. Výzkumy potvrzují, že lidé celá tisíciletí opravdu spali „na směny“, ne tedy v jednom dlouhém, ale v několika kratších segmentech. Jaký měl segmentovaný spánek účel, a mělo by se lidstvo k tomuto návyku vrátit?
Stává se vám někdy, že se probudíte během hluboké noci a za žádnou cenu se vám nedaří navrátit zpět ke klidnému spánku? Podle odborníků mohou tyto situace značit návrat k tzv. bimodálnímu spánkovému vzorci, který je v nás hluboko zakořeněný. Výzkumy ukazují, že lidé ještě před několika málo stovkami let spali denně dvakrát a ne pouze jednou, jako je tomu u většiny jedinců dnes.
Jaký byl však účel segmentovaného spánku, který lidstvo aplikovalo po dlouhá tisíciletí? Na tyto otázky se pokusil najít odpověď A. Roger Ekirch, profesor a historik ze státní polytechnické univerzity Virginia Tech ve Virginii. Ve své knize At Day’s Close: A History of Nighttime (2005) Ekirch uvádí, že v nejrůznějších historických spisech, denících, soudních záznamech a historických záznamech našel více než 500 různých odkazů na „první“ a „druhý“ spánek. „Nejedná se tolik ani o vysoký počet referencí na segmentovaný spánek, ale především o to, jakým způsobem na něj bylo odkazováno. Skoro jako by se jednalo o všeobecně známou a užívanou techniku,“ řekl virginský profesor informačnímu serveru BBC.
Historik A. Roger Ekirch a jeho kniha At Day’s Close: A History of Nighttime
Segmentovaný, jindy nazývaný též přerušovaný nebo dvoufázový spánek fungoval podle dostupných zdrojů zhruba takto: první spánek začínal s příchodem soumraku a trval zhruba 3 až 4 hodiny. Lidé se pak kolem půlnoci probudili a několik hodin se věnovali činnostem jako modlení, sekání dříví nebo stýkání se se sousedy. Někteří lékaři dokonce tuto periodu po prvním spánku doporučovali k reprodukční činnosti, tedy k sexu. Profesor Ekirch během svého výzkumu objevil lékařské doporučení z 16. století, které pocházelo z Francie, a v něm bylo jasně uvedeno, že nejlepší doba pro početí potomka není před ulehnutím k odpočinku, ale naopak po prvním ze dvou spánků. Druhý spánek měl pak začínat po dokončení potřebných činností a trval do ranních hodin.
Vzhledem k tomu, že spánkem trávíme třetinu našeho života, je podivuhodné, že toho o něm víme z hlediska historie tak málo. Dnešní vědci se sice shodují, že dospělý člověk by měl spát denně jednou v delším časovém úseku, není však od věci, že s vymizením zmínek o dvoufázovém spánku se začala mezi populací častěji objevovat nespavost. Spánkový psycholog Gregg Jacobs řekl BBC: „Po většinu evoluce jsme spali určitým způsobem, probouzení se v noci je naprosto normální součástí lidské fyziognomie. Není náhodou, že v moderní době stále více lidí trpí stresem, úzkostmi, depresemi nebo alkoholismem.“
Je však nutné poznamenat, že průměrná délka života člověka se za poslední stovky let výrazně zvýšila, a podle názoru některých to může být zásluhou delšího a ničím nerušeného spánku. Odborník na spánek Timothy A. Connolly se k této problematice vyjádřil následovně: „Studie ukazují, že dospělý člověk, který spí během noci 7-8 hodin v kuse, má největší šance na dožití se vysokého věku. Některým jedincům samozřejmě může stačit 6 hodin, někteří zase potřebují 9, ale nejpodstatnější věcí je, aby spánek nebyl přerušován. Každé nepřirozené přerušení spánku má negativní dopad na naše buňky i orgány. Dokonce zvyšuje šanci na onemocnění různými srdečními chorobami nebo může mít na svědomí problémy s obezitou či změnami nálad.“
Michal Švehla
