Zatímco spousty měst stále čekají na vybudování podzemní dopravy, její průkopník Londýn, otec nejstaršího metra, má stanic a tunelů na rozdávání. Některé opuštěné zamrzly v čase, jiné se neotevřely vůbec a další dostaly novou funkci.
Během své dlouholeté historie prošlo londýnské metro, uvedené do provozu už roku 1863, mnoha proměnami. Rozrůstalo se pod kůží velkoměsta jako žíly v lidském těle. Některé z těchto dopravních tepen ukončily svůj život předčasně – dnes jsou z nich fascinující příklady londýnské dopravní historie.
Stanice se hojně uzavíraly už od 19. století, důvody se různily. Zřídka využívané linky brzdily dopravu a musely tak udělat místo pro plnější projíždějící vlaky, byly neekonomické nebo technicky nevyhovující. Linky se odkloňovaly a stanice zůstávaly prázdné.
Mnoho stanic pak posloužilo během náletů na Londýn za druhé světové války jako úkryt pro jeho obyvatele. V jedné z nich, překrásné Aldwych Station se stále dochovanou edwardiánskou výzdobou, přečkal noc i samotný Winston Churchull. Aldwych Station s původními okénky pro prodej lístků byla uzavřena roku 1994.
Některé z opuštěných stanic můžete vidět třeba omylem, jako stanici Down Street, kterou můžete zahlédnout, když projíždíte mezi Hyde Park Corner a zastávkou Green Park. Charing Cross, i když funkční, má zas od roku 1999 dvě uzavřená nástupiště – oblíbené místo pro filmové lokace (např. Skyfall).
Ze stále stojících vstupů do nevyužité podzemky se v několika případech staly třeba originální obchůdky nebo z části i obytné domy.
Dnes si můžete některé nevyužívané zastávky a tunely projít s průvodcem díky londýnskému muzeu dopravy. Nechybí mezi nimi ani slavný Aldwych, většina stanic však zůstává pro návštěvníky nepřístupná.
Jan Králík