Jeskynní obyvatelé španělské Andalusie sídlí ve svých „norách“ už po několik staletí. Tenhle fenomén se kupodivu neomezuje na jediné místo – podobných „hobitínů“ je v Andalusii hned několik.
Guadix, Sacromonte, Galera, Baza, Huescar – místa nedaleko andaluské Granady, kde si lidé toužící po alternativním způsobu bydlení určitě najdou své vysněné doupě. Dokonce mají na výběr mezi sofistikovanějším životem v rozkošném jeskynním osídlení okolo Guadixu, nebo bohémském bytím v norách na hoře Sacromonte.
Přebývání v jeskyních nebylo z počátku úplně dobrovolné. Velké osady začaly vznikat až po posledním vítězství křesťanů roku 1492 – dobytím Granady. Vysídlení Maurové našli útočiště v nedalekých horách a kopcích. Hloubení jeskyň se zdálo jako rychlé a účinné (hlavně proti extrémnímu letnímu vedru) řešení a osvědčilo se – lidé v podzemních domech bydlí dodnes.
Guadix je místem s nejpočetnějším jeskynním osídlením v Evropě, celá osada sčítá na 2000 domů. Ještě před několika dekádami náleželo jeskynní obyvatelstvo Guadixu k chudší vrstvě, ale s nárůstem turismu se z města stalo oblíbené dovolenkové místo. Městečko má svůj kostel, veřejné budovy, restaurace, v poslední době i hotely a letní rezidence.
Oproti tomu jeskyně na hoře Sacromonto, dříve obývané hlavně Romy, jsou útočištěm pro novodobé tuláky, kteří utíkají z všelijakých částí světa, aby ve vyhloubených grotách našli svou svobodu. Permanentně tu žije okolo 30 lidí, většina jeskyní má zavedenou elektřinu, některé z nich dokonce televizi. Jenom toaleta (vlastně židle s kbelíkem stojící na trávníku) a tekoucí voda se sdílí s dalšími sousedy.
Ale i ze sacromontských jeskyní se postupně stává turistická atrakce. Návštěvníky láká hlavně překrásný výhled z hory na Granadu s Alhambrou v čele a tradiční představení cikánského flamenca.
Jan Králík