Omezená pracovní doba, nedostatek zboží, dlouhé fronty, zároveň ale často nižší ceny a kvalitnější zboží, než jaké je k dostání dnes. Takhle nějak bychom mohli charakterizovat nakupování za socialismu v České republice.
„Máte ještě chleba?“ není zrovna otázka, kterou bychom v roce 2019 prodavači v obchodě pokládali. Před takovými 50 lety bylo ale naprosto běžné, že jste přišli do místního koloniálu pro pečivo a odešli jste s prázdnou. V naší galerii se podívejte na fotografie z doby, kdy se mléko balilo do sáčků a chleba jste si museli rezervovat den dopředu.
Obchodů nebylo ani zdaleka tolik, jak je tomu dnes. Pracovní doba od pondělí do pátku byla výrazně kratší, o víkendech jste měli veliké štěstí, pokud bylo otevřeno alespoň na pár hodin dopoledne. V malých vesnicích pak dokonce ani žádné obchody nebyly, několikrát týdně je ovšem navštívila pojízdná prodejna. Když jste si zboží včas nezamluvili, mohli jste být rádi, že vůbec seženete něco kloudného k snědku. To už si dnes asi lze představit jen velmi těžko.
Ve velkých městech byla situace o něco lepší, obchodní domy zaručovaly delší otevírací dobu, a to i o víkendech. Sortiment zboží byl také několikanásobně větší a není proto divu, že turistika po nákupních centrech začala právě tehdy. V Praze byly nejčastějšími destinacemi horlivých zákazníků obchodní domy Kotva, Bílá labuť nebo Máj. Jen málo mimopražských lidí však mělo prostředky na to do hlavního města dojíždět pravidelně a utrácet tam po obchodech. Pro mnohé tak víkendový výlet do pražského obchoďáku představoval ekvivalent narozenin nebo dokonce Vánoc.
Michal Švehla