Několikrát vyhrál mistrovství ČR, dvakrát se stal vítězem závodu světového poháru Mystic SK8 Cup a pravidelně se účastní závodů na všech kontinentech. Maxim dostudoval grafický design a studuje mezinárodní vztahy. Kromě skateboardingu se věnuje i snowboardingu a hlavně tráví čas s kamarády.
Na skateboardu jezdí Max od 6 let a dnes patří na závodech v Česku i ve světě k nejlepším jezdcům. Svoji vášeň k cestování a skejtování přetavil v dokumentární projekt Skate of Mind.
O víkendu jsi skončil pátý na mistrovství Evropy. Co pro tebe tenhle úspěch znamená?
Bylo to první oficiální mistrovství Evropy v našem sportu, takže bylo skvělé být jeho součástí. Myslím, že za dvacet let si řeknu, že bylo fajn být u samého zrodu. Postoupil jsem do finále a jsem spokojený. Je to zatím nejlepší výsledek letošní sezóny. Byla tam velká konkurence, soutěžilo asi sedmdesát účastníků z celé Evropy, takže nic nebylo zadarmo. Ve finále už je to na takových závodech buď, anebo. Nevyšlo mi pár věcí podle plánu, kdyby ano, mohla jsem být i na pódiu. Tak třeba příští rok.
Právě procházíš kvalifikací na Letní olympijské hry v Tokiu. Jak se připravuješ? Trénuješ pod dohledem nějakého trenéra?
Máme reprezentačního trenéra, se kterým se pravidelně třikrát týdně připravuji. Chodím cvičit, posiluju a zaměřujeme se hlavně na prevenci proti úrazům a zraněním, na to, abych byl flexibilní. Prostě abych na skejtu líp fungoval.
Nedávno jsi zažil nepříjemný pád při závodech. Neříkáš si v těchhle momentech, že bys s tím skončil?
Po dvaceti letech ježdění to nebyl první ani poslední pád, takže kdybych chtěl skončit, už bych nejezdil dávno. Naopak když je potom člověk nějakou dobu bez pohybu, má ještě větší chuť se do toho pustit znovu a naplno.
Zažíváš někdy na skatu pocit strachu?
Každý den. Musím se překonávat. Moc dobře si uvědomuju, jaká rizika mohou nastat. Bez toho by to ale nešlo.
Je skateboarding drahý sport?
Vůbec. Naopak je to dostupný sport. Například nejlepší skate, jaký si můžete pořídit, to je ten, na kterém jezdím taky, stojí 3500 Kč. Za takovou cenu si třeba lyže na profesionální sjezd nepořídíte.
Do kolika let se dá provozovat tenhle sport?
Dřív byl vrchol okolo třicítky. Dnes se ale ke sportu obecně přistupuje trošku jinak, sportovci se o sebe víc starají, takže si myslím, že to bude určitě déle.
Místo v Čechách, kde nejraději jezdíš na skatu?
Max Space na Pragovce.
A v zahraničí?
Los Angeles kdekoli.
Skejťáci jsou veřejností často vnímáni jako volnomyšlenkáři. Jak bys popsal sám sebe?
Jsem volnomyšlenkář. Nemám rád pravidla. Nikdy jsem je neměl rád. Zkoušel jsem řadu sportů, ale když po mně někdo něco chtěl pravidelně a nevycházelo to ze mě, tak mě to přestalo bavit.
Vždy jsi snil o tom, že budeš dělat skate na profesionální úrovni?
Měl jsem v dětství pár vzorů a chtěl jsem jezdit jako ony. Dělat stejné triky. Jestli se tím budu živit, tak nad tím jsem moc nepřemýšlel. Nějak to přišlo samo. Bylo to komplikované, ale upřímně už ani nevím, jak se to všechno stalo.
Jakým dalším sportům se věnuješ?
Moje srdcovka je snowboading. Jinak si jdu občas zaběhat nebo zajezdit na kole.
Dá se tímhle sportem uživit, nebo je to hodně závislé na sponzoringu?
Dá, ale to spíš závisí na aktivitách kolem. Kromě samotného ježdění mám svůj skateshop, natáčím videa a spoustu dalších věcí. Rozhodně to není jen o tom, dát ten nejtěžší trik. Aspoň ne tady u nás.
Jedním z tvých sponzorů je automobilka Toyota. Jaký máš vztah k autům?
Má to čtyři kola, stejně jako skate, takže dobrý. V autě trávím opravdu hodně času. Je to moje útočiště.
Na skatu musíš často riskovat. Jak se chováš za volantem?
Jsem flegmatik. Nespěchám a nerozčiluju se.
Co tě ještě čeká do konce tohoto roku?
Teď mám měsíc klidu od závodů, ale jedu natáčet do Číny. Tam se trošku odreaguju a budu si užívat čistý skateboarding. Už se těším. Hlavní je si odpočinout a nabrat síly, potom mě zase čeká závodní koloběh.
VIDEO: Maxim Habanec předává zkušenosti mladší generaci
