Květen 1945 – blíží se konec války. Spojenci rychle dobývají zbylá území, sen o nacistické říši se rozpadá. Léta propagandy upřednostňující smrt před porážkou a „selbstmord“ nacistických pohlavárů včetně nejvyššího vůdce Hitlera vyvolaly napříč Německem vlnu masových sebevražd.
Jedno městečko v severovýchodním Německu – Demmin – se toho měsíce zapsalo smutným rekordem do historie. Stalo se dějištěm pro hrůznou scénu, největší hromadnou sebevraždu v německých dějinách.
Odhaduje se, že si v záchvatu davové paniky z Rudé armády vzalo život přes tisíc obyvatel. Nacističtí příslušníci, policie a wehrmacht (vojáci při ústupu odpálili mosty vedoucí do města a obyvatelé Demminu tak zůstali uvězněni) opustili město ještě před příchodem Sovětů. Na obranu města, do kterého se uchýlilo mnoho uprchlíků z různých částí třetí říše, zbyli především mladíci z Hitlerjugend.
Rudá armáda vtrhla do města, vypálila ho, znásilňovala a popravovala. Hrůzné činy a následující události byly jedním z důvodů, proč byla celá nešťastná válečná epizoda nakonec celkem úspěšně ututlána.
Město Demmin bylo baštou Německé národně lidové strany ještě za Výmarské republiky s poměrně časnými organizovanými výpady a bojkoty proti židovskému obyvatelstvu. V roce 1945 mělo něco mezi 15 000 a 16 000 obyvateli, během posledních týdnů války se počet obyvatel díky přílivu uprchlíků téměř zdvojnásobil.
Po příchodu Rudé armády k městu se Sověti pokoušeli vyjednávat – neúspěšně, tři z vyjednávačů byli podle zastřeleni vojáky, kteří sami spěšně město opustili. Pro Rudou armádu nebylo problémem se do německým vojskem opuštěného města dostat. Obyvatelé vyvěsili bílou vlajku, ale v nastalé panice někteří z obyvatel a mladíci z Hitlerjugend neustále stříleli na ruské vojáky.
Davová panika z rozběsněných a mnohdy opilých sovětských vojáků, kteří po tři dny ničili město, popravovali a znásilňovali ženy i dívky bez ohledu na věk, rozpoutala vlnu sebevražd – na které byli mnozí z obyvatel již předem připraveni z instruktáží daných samotným Hitlerem.
Rodiny místních obyvatel i uprchlíků končily život společně. Jedy, střelné zbraně, žiletky, oprátky, utopení byly nejčastějším způsobem sebevraždy. Matky nejdřív vraždily své děti, pak sebe. Vcházeli do řeky s batohem zatíženým kamenem s dětmi v náručí, některé rodiny se společně přivázaly a pak utonuly. Místní lesník střelil tři malé děti, potom jejich matky, nakonec manželku a sebe – sám přežil jako slepec. V jiném zaznamenaném případu dcera podřezala zápěstí svým rodičům.
Ne každý pokus o sebevraždu byl úspěšný. Celá situace pak působila ještě tragičtěji. Některé matky nebyly schopné, potom co utopily své děti, utopit sebe. Někdy dávky jedů stačily pro usmrcení dětí, ale už ne rodičů. V některých případech samotní sovětští vojáci zachraňovali tonoucí v řekách, množství sebevražd bylo ale ohromné, někdy se nedalo dělat nic jiného, než zoufale přihlížet.
Většina z mrtvých byla pohřbena v masových hrobech, které v následujících letech záměrně pustly. Jediná upomínka na událost byla deska s nápisem 1945. V následujících letech komunistického režimu v Německé demokratické republice, do které spadalo i město Demmin, byla celá událost tabu. Pokud se o ni mluvilo, tak se vina za hrůzy páchané na německém obyvatelstvu házela na smyšlené „Němce převlečené za Sověty“.
Demmin nebylo jediným smutným místem spojeným se státně podporovanou masovou dobrovolnou smrtí. V Berlíně během měsíce května spáchalo sebevraždu na 7000 obyvatel.
Anna Samsová
A zde se podívejte, jak by vypadala Praha podle Hitlera.
