Na trojici velmi dobře zachovalých lodních vraků náhodou narazili srbští horníci na místě, kde jistě nikdo z nich takový nález nečekal – v uhelném dole. Lodě pocházejí nejspíš z dob antického Říma, ale jejich přesnou dataci oddaluje koronavirová pandemie.
Horníci srbského uhelného povrchového dolu Kostolac narazili na nález poněkud zajímavější než je uhlí. Tři lodní vraky, které ležely pohřbeni pod povrchem nejméně 1300 let, odkryla při těžebních těžká technika, jež unikátní nález značně poškodila. I tak se archeologům podařilo sesbírat všechny části, další práce teď čeká na laboratorní pracovníky.
Větší z plavidel je patnáct metrů dlouhá loď s plochým dnem, místem pro 30-35 námořníků a šesti páry vesel. Dříve ji pravděpodobně korunovala třícípá latinská plachta. Plachetnice za sebou podle dochovaných stop použití zřejmě měla dlouholetou kariéru. Další dvě lodě zvané monoxyl byly zhotoveny z jednoho vydlabaného kmene – takový primitivní typ lodi často používali slovanské kmeny.
Uhelný důl – Kostolac.
V dávných dobách nedaleko dnešního uhelného dolu, na řece Dunaji, leželo římské město a vojenský tábor Viminacium. Tento fakt a římská technika pomocí které byla větší loď postavena poukazují na antický původ, ale zároveň není vyloučeno, že pochází i z doby mladší – byzantské nebo středověké. Přesné datum však může určit až radiokarbonová metoda datování, ale na výsledky si však vědci kvůli pandemii koronaviru musí ještě nějakou dobu počkat.
I když k tomu dosavadní důkazy nenasvědčují, nedá se vyloučit že mezi potopenými plavidly, které více jak tisíc let ležely pod sedmi metry bahna a hlíny a proto jsou i přes uběhlá staletí v pozoruhodném stavu, došlo k bojovému střetu. Město Viminacium bylo nakonec srovnáno se zemí právě pod nájezdem slovanských kmenů v 6. století našeho letopočtu.
Jan Králík
