Mladá bojovnice Khutuln, v jejíchž žilách kolovala Čingischánova krev, se rozhodla zápasit s každým mužem, který projevil zájem pojmout ji za manželku – zůstala neporažena. O setkání s neobvyklou ženou nás informuje nejeden tehdejší cestovatel.
„Aigiarne“, v překladu „zářící měsíc“, byla přezdívka nejslavnější z dcer Khutulun mongolského vládce Kaidua, pravnuka legendárního Čingischána. Khutulun se narodila okolo roku 1260, jakmile dosáhla věku dvaceti let, stal se její otec Kaidu nejmocnějším panovníkem Střední Asie.
Druhé největší impérium v dějinách lidstva – Mongolskou říši, navštívili při svých cestách i benátský obchodník a cestovatel Marco Polo a perský historik židovského původu Rašíd al-Dín Hamadání. Oba z velkých mužů nás zpravují o neporazitelné ženské bojovnici.
Khutulun byla vynikající válečnicí, která „dokázala vjet do nepřátelských řad a lapit zajatce tak snadno, jako jestřáb chytí kuře“, není divu, že se tak po boku svého otce účastnila několika bojů s nepřátelskou dynastií.
Mongolská princezna mohutné postavy, nepředstavitelné síly a jezdeckých, střeleckých i zápasnických dovedností odmítala pohodlný život v luxusu. Sláva neobyčejné ženy se tak stala cílem mnoha chtivých nápadníků.
Khutulun však odmítala pojmout za manžela jen tak kdekoho. Trvala na tom, že ji nejdřív musí porazit v boji. Odměnou za její výhru pak byl protivníkův/nápadníkův kůň. Khutulun takových hřebců prý „nasbírala“ tisíce.
Manželem neporažené válečnice s modrou krví se dle dobových pramenů nakonec stal Ghazan Khan, sedmý z vládců „knížectví“ Ílchanátu (dnešního Íránu) Mongolské říše.
Khutulun zemřela ve věku 45 či 46 let roku 1306. Její odkaz inspiroval mnohá umělecká díla. Spekuluje se, že Khutulunina osoba byla podkladem pro slavnou Pucciniho operu Turandot.
Jan Králík
