Íránští horníci narazili při důlních pracích na své několik tisíc let mrtvé kolegy, z jejichž těl se staly dokonale zakonzervované mumie. Díky tomu víme, jak dávní obyvatelé oblasti přezdívané „kolébka civilizace“ vypadali, jak se oblékali a co jedli, ale zároveň s tím narážíme i na mnohé záhady, které asi již nikdy nebudeme schopni objasnit.
V západoíránské provincii Zandžán u vesnice Hamzehlu bylo postupně během patnácti let nalezeno šest tzv. „solných mužů“ – začalo se jim tak říkat, třebaže ostatky jedné z nalezených osob patří ženě. V této oblasti jsou bohatá podzemní naleziště soli, dnes známá jako solné ložisko Chehrabad. Sůl zde prokazatelně těžili lidé již ve starověku. Stropy několika chodeb, jež zde při těžbě vyhloubili, se však zřítily a zaživa tu některé z pradávných horníků pohřbily. Sůl a suchý vzduch je zakonzerovaly v mimořádně zachovalé podobě až do dnešních dob – možná lépe než kdysi těla faraonů, která chtěli lidé „zvěčnit“ pomocí složitých procedur. A nejen jejich těla, vlasy a vousy, ale také oblečení. Archeologové dokonce dokázali analyzovat, co těsně před smrtí neštastníci jedli.
První ze starověkých horníků byl při důlních pracích, v nichž sehrál hlavní roli buldozer, objeven v roce 1993. Pomocí jemnějších metod byla nejprve odkryta jeho hlava, s dlouhými šedivými vlasy, šedivým plnovousem a uchem zdobeným zlatou náušnicí, posléze také vysoká kožená bota, v níž ještě pevně vězelo jeho levé chodidlo a lýtko. Následně se zpod solných nánosů vynořil zbytek těla s nohama v krátkých vlněných kalhotech a v blízkém okolí kolem mumie pak byly objeveny tři železné nože, oblý kámen sloužící k jejich broušení, stříbrná jehlice, prak, zbytek lana spleteného z kožených řemínků, cáry textílie s barevným vzorováním, střepy z keramických nádob a plod vlašského ořechu. Tělo spočívalo uprostřed kdysi dávno vyhloubeného a posléze zavaleného tunelu, který měl na délku pětačtyřicet metrů.
O jedenáct let později zde byly odkryty pozůstatky dalšího muže, pouhých 50 metrů od prvního nálezu. Následujícího roku se průzkumu v solném dole ujali archeologové – ti do roku 2010 (a po zastavení těžby soli v Chehrabadském dolu) nalezli další čtyři mumie, včetně těla muže v adolescentním věku a jedné ženy. Zatím poslední z nálezených horníků musel zůstat na svém místě – jeho tělo je již natolik křehké, že nemůže být bezpečně transportováno a zůstává tak napůl uvězněno v solné hroudě. Dnes jsou čtyři ze „solných mumií“ vystaveny v Archeologickém muzeu v Zandžánu, hlava prvního objeveného horníka je spolu s ostatními artefakty nalezenými v jeho blízkosti k vidění v teheránském Národním muzeu.
První analýza pomocí radiokarbonové metody určila stáří některých mumií na cca 1700 let, tedy do doby 4. století n.l. A další průzkumy pak odhalily, že hned prvního objeveného muže obestírá řada tajemství. Krátce před smrtí ho totiž musel někdo velmi silně udeřit tupým předmětem do hlavy. Navíc se podle dlouhých vlasů a vousů, stejně jako podle zbytků oblečení a zlaté náušnice, nemohlo jednat o žádného obyčejného horníka, nýbrž o člověka, který měl v rámci tehdejší společnosti vysoké postavení. Jak a proč ale zemřel v podzemní solné jeskyni, o tom se dnes můžeme jen romanticky dohadovat.
Stejně jako se už nikdy s jistotou nedopátráme, co se v solných dolech vlastně odehrálo. Zaručeně ovšem víme, že nalezení horníci nezemřeli společně, ani najednou. Stáří jejich těl je datováno do různých period. Tři z nich žili v období Parthské (247 př. n. l. až 224 n. l.) a Sasánovské říše (224 n. l. až 651 n. l.), nejstarší v říši Achaimenovské – jedná se o tělo staré asi 2200 let.
Právě nejstarší z mumií horníků výrazně přispěla k poznání starověkého jídelníčku. V jeho vnitřnostech byla totiž nalezena vajíčka tasemnice z rodu Taenia. To znamená, že starověcí obyvatelé Blízkého Východu museli pravidelně jíst syrové nebo nedovařené maso.
Archeologický průzkum, na němž Íránci již od roku 2007 spolupracují s britskou Oxfordskou univerzitou, německým Muzeem hornictví v Bochumi a Švýcarskou univerzitou v Zurichu, i nadále pokračuje a je velmi pravděpodobné, že ve starověkém solném ložisku Chehrabad bylo pohřbeno a zakonzervováno mnoho dalších těl, která budou v blízké budoucnosti objevena.
Anna Samsová
A na závěr se ještě vypravme do Turecka na Göbekli Tepe – přelomový nález, který změnil naši představu o počátku lidské civilizace.
