Norský podnikatel Marius Kristiansen se jako voják NATO zúčastnil dvou mírových misí na Balkáně. Během cesty do Afriky objevil blahodárné účinky prostředků péče o pleť a rozhodl se rozjet vlastní značku. O několik let později založil kosmetickou řadu Bad Norwegian, na jejímž balení je uvedeno, že není pro ženy. Jak moc kontroverzní je v dnešní době takové tvrzení? Proč místo na zvířatech testuje na kamarádech a kde je hranice mezi péčí pro pleť a zženštilostí?
Řeknete nám víc o své vojenské minulosti?
Prošel jsem základní vojenskou službou, pak speciálním výsledkem pro mezinárodní operace a dva roky jsem strávil na misích. Konkrétně šlo o mírové mise na Balkáně po roce 2000. Tato zkušenost mě hodně naučila. Z pohody školy v Norsku, v zemi, kde bezpečí zajišťuje policie, jsem se najednou ocitl uprostřed válečného konfliktu, kde bylo naším úkolem zajistit mír a bezpečí. V takových podmínkách je člověk vystaven nečekaným situacím a musí si zvyknout na ně umět rychle a pokud možno správně reagovat. Donutí vás to o věcech uvažovat jinak, což bylo důvodem, proč jsem šel po odchodu z armády studovat politologii. Chtěl jsem najít odpověď na otázku, proč některé konfility přerostou ve války.
Norsko je jednou z mála zemí, kde je povinná vojenská služba i pro ženy. Je to výhoda?
Všeobecná branná povinnost je určitě výhodou, protože se dostanete do situací, kdy musíte vyjít se všemi možnými druhy lidí, nejen s těmi, které si sami vyberete. Celá populace tak navíc získává specifické schopnosti a povědomí, jak zvládat kritické okamžiky nebo nehody – tím nemyslím vysloveně ozbrojené konflikty. Tím, že je branná povinnost všeobecná, do vojenských složek přicházejí lidé s nejrůznějšími znalostmi a schopnosti, což armádu obohacuje. Něco takového si lze u dobrovolné armády jen těžko představit. Mimochodem, abychom nevypadli ze cviku, máme v Norsku každý rok jeden týden vojenské cvičení.
V norských dějinách je celá řada velkých jmen jako Amundsen, Nansen, Ibsen, Munch, Max Manus, Heyerdahl a mnozí další. Byl někdo z nich vaším hrdinou?
Mnoho lidí mě inspirovalo, ale nemám jasného hrdinu. Věřím, že hrdinové jsou normální lidi, kteří dělají mimořádné věci. Zmínil jste Nory, kteří se dostali do učebnic kvůli výjimečným skutkům. Využil bych tuhle příležitost, abych vzdal hold lidem, kteří dělají výjimečné věci tím, že pomáhají druhým, aniž by se se o nich vědělo. Nedávno jsem se stal otcem a díky tomu už vím, že se to týká i všech rodičů za jejich každodenní úsilí.
Skandinávie je průkopníkem zkracování pracovního týdne ve prospěch volna. Je to i praxe ve vaší firmě? Měli by lidé méně pracovat a více odpočívat?
Dávám přednost činnorodé práci před najížděním hodin prosezeným v práci. Znamená to, že mé dny jsou někdy velmi krátké a jindy dělám do noci. Ze své zkušenosti jsem nabyl přesvědčení, že volnočasové aktivity prospívají produktivitě. Mnohem lépe se dokáži soustředit na pracovní úkoly, pokud je mohu během dne proložit jinými aktivitami. Ale protože záleží, v jakém oboru pracujete, nebudu se pouštět do nějakých obecných teorií.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
V mladé, rostoucí firmě není nic jako běžný pracovní den. Každý den je jiný. Jeden den navštěvuji výrobní závody, hledám nové dodavatele nebo se probírám podněty od zákazníků, jindy dělám rozhovor s novinářem z České republiky. Všeobecně můžu říct jen to, že se snažím jíst a spát v pravidelných časech.
Příběh značky Bad Norwegian začíná vaší cestou do Afriky, kde jste údajně objevil blahodárné účinky místní kosmetiky. Co se tehdy stalo?
V roce 2005 jsem žil v Johannesburgu, kde jsem se zúčastnil velkého projektu na rozvoj nových obchodních příležitostí v Jižní Africe. Během týdne jsme intenzivně pracovali a o víkendech jsem s kamarády cestoval a objevoval zemi. Kombinace suchého kancelářského vzduchu a slunečního klimatu Jižní Afriky měla špatné účinky na mou pokožku, což trvalo do doby, než mi na to místní doporučili prostředky. Byl jsem překvapený, jak dobře to fungovalo a přemýšlel jsem, proč jsem o ničem podobném nevěděl. Můj závěr byl, že jsem buď nezavadil o žádné, které by mě zaujaly, nebo jsem neměl důvod po nich aktivně pátrat. Tehdy mi došlo, že bych s tím mohl něco udělat.
Jak dlouhá byla cesta, která vás dělila od nápadu po fungující firmu? Co bylo nejtěžší?
Nápad jsem dostal v roce 2005 a společnost založil v roce 2011. Nejtěžší částí bylo postavit fungující distribuci a vybudovat si důvěru, protože jsme byli zcela nová značka bez většího know how. Své produkty jsme začali prodávat v norských kosmetických salonech. I když se v běžné obchodní síti prodávají mnohem větší objemy, chtěli jsme se utkat s konkurencí na půdě profesionálních studií. I když se v současnosti zaměřujeme na obchody, jsem rád, že mezi věrnými partnery stále máme velké množství profesionálů.
Čím to bylo?
Jeden důvod je kulturní. Jako kosmetiku jsem vnímal produkty určené výhradně ženám. Myslím, že mnohem líp působí termín skincare (přípravky na péči o pleť). Všeobecně vidím mnohem více mužů, kteří začali vnímat pozitivní účinky takových přípravků.
Co vás inspirovalo k názvu Bad Norwegian?
Na založení firmy jsme se podíleli tři Norové a chtěli jsme, aby se v náznu odrážely hodnoty, které máme s domovem spojené, což jsou příroda, jednota a čistota. Našimi motivy byla i udržitelnost a využití přírodních surovin. Připomínám, že se bavím o roce 2011, tedy několik let před tím, než se z toho stala globální norma. Když jsme přišli s názvem Bad Norwegian, cítili jsme, že přesně vystihuje naše sdílenené hodnoty. V Oxfordském slovníku se tvrdí, že slovo „Bad” je v hovovové angličtině i výraz pro něco, co je hustý nebo cool. Něco ve smyslu: hele, to je hustý lamborghini! Myslím, že to dobře souzní s naším firemní náladou i s našimi produkty, které vnímáme jako nenucené, neokázalé, a přitom kvalitní.
Na balení vašich produktů se píše „Not for women”. Neměli jste stížnosti, že je e to genderově nevyvážené?
Když jsme začínali, vnímali jsme celý kosmetický průmysl jako genderově nevyvážený. Zatímco produkty určené mužům byly výslovně označeny „For Men”, ty pro ženy se prodávaly bez dalšího určení. Svým sloganem jsme chtěli poukázat na existenci předsudku, že všechny kosmetické výrobky se automaticky berou jako určené pro ženy. Přípravky pro péči o pleť jsou určeny všem, a proto jsme u těch svých vytvořili provokativní prohlášení „Není pro ženy”. Zaznamenali jsme na něj pozitivní i negativní ohlasy, což je jedině dobře. Znamená to, že o něm lidé přemýšlejí a mají potřebu se vůči němu vymezit.
Jak se vám povedlo dostat do takových časopisů, jako jsou Vogue nebo GQ?
Oslovili nás sami s tím, že nás požádali o zaslání produktů do testu. Buď je zaujala naše vizuální komunikace nebo si nás všimli během letů s aerolinkami Lufthansa, Swiss Air, Norwegian nebo Aer Lingus.
Jaký je podle vás rozdíl mezi zženštilým mužem a tím, co pečuje o svou pleť?
Myslím, že existuje něco jako kulturní předpojatost vůči slovu kosmetika, kterým se šmahem označují všechny produkty určené pro péči o kůži. Hlavní rozdíl je podle mě v tom, že primární účel kosmetiky je zlepšit vzhled, kdežto prostředky pečující o pleť se starají o zdraví vaší pokožky. Kůži mají ženy zrovna jako muži a všichni o ní musíme dbát. Z mé zkušenosti vyplývá, že mužům jde hlavně o zdravou pleť, kdežto ženám o krásu.
Na svých baleních dále uvádíte, že netestujete na zvířatech, ale na kamarádech. Jak přesně takové testování probíhá?
K tomu došlo proto, že jsme nechtěli připustit testování na zvířatech, které je dnes naštěší v celé EU zakázané. Kamarádi šli do testů ze svobodné vůle s tím, že začali naše produkty užívat a slíbili dát nám vědět, jak jim prospívají. Na základě zpětné vazby od dobrovolníků jsme upravovali složení a nějaké změny jsme udělali i na balení. Současně využíváme vlastní výzkum a řídíme se předpisy a hodnocením znalců registrovaných v Evropské databázi pro kosmetiku. Souběžně s tím provádíme dermatologické testy.
V devadesátkách se úspěšní muži poznali podle rychlých aut, doutníků a kvalitní whiskey. Myslíte, že se v tom něco změnilo?
Řekl bych, že jsme formování informace, které máme k dispozici, a v tomhle ohledu jsme od devadesátých let minulého století udělali obrovský pokrok. Tehdy byly hlavním zdrojem informací televize, filmy a tištěná média. Firmy mají sklon zvýrazňovat stereotypy a vzhledem k omezené nabídce médií byl tehdy obraz úspěchu uniformní. Domnívám se, že měřítka úspěchu se posunula od převážně hmotných věcí k blahobytu a všeobecnému zdraví. V mých očích je charismatickým mužem ten, kdo vyzařuje chuť k životu a vášeň. Rychlá auta, doutníky a whiskey mohou být stále zdrojem radosti, ale rozhodně ne měřítkem úspěchu.
Text: Adam Maršál
Foto: Bad Norwegian/ P. Hornburg
Kosmetiku Bad Norwegian v Česku koupíte v prodejnách Marionnaud nebo online na www.marionnaud.cz
