Členy posádky sovětské kosmické lodi Sojuz 11 připravila o život závada tak nepravděpodobná, že nikoho ani ve snu nenapadlo brát ji v úvahu. Viktor Ivanovič Pacejev tak spolu s kolegy jen několik dní před osudnou katastrofou oslavil ve vesmíru své 38. narozeniny, netušil však, že jsou to jeho poslední.
Georgij Dobrovolskij jako velitel, Viktor Pacajev jako inženýr výzkumník a Vladislav Volkov ve funkci palubního inženýra. Takové bylo složení tříčlenné posádky, která měla za úkol v roce 1971 oživit vesmírnou stanici Saljut 1. I přes to, že tento úkol se jim podařilo bez problému splnit, celá mise nečekaně skončila jejich smrtí. V naší galerii se můžete podívat na dobové fotografie z této tragické události.
Viktor Pacejev, jeden ze členů posádky kosmické lodi Sojuz 11, se narodil otci Ivanovi a matce Marii 19. června roku 1933. Zhruba o 8 let později, 17. srpna 1941, jeho otec narukoval k pěší divizi a v říjnu toho samého roku zahynul při boji s nacisty u Moskvy. Když válka skončila, matka se spolu s Viktorem a jeho sestrou Galinou přestěhovala do domu Ivana Volkova, Viktorova nevlastního otce. Ten sám už měl čtyři děti, všichni spolu však vycházeli velmi dobře. V roce 1948 se společně přestěhovali do Kaliningradské oblasti, kde matka pracovala jako prodavačka a Ivan Volkov jako vedoucí tamní spořitelny. Už v té době Viktor toužil po tom stát se kosmonautem.
Viktor v roce 1950 dokončil studium na střední škole, poté pokračoval dále na Vysokou průmyslovou školu v Penze. Roku 1955 úspěšně zakončil studium i tam a stal se strojním inženýrem v oboru jemné mechaniky. Nastoupil do svého prvního zaměstnání k hydrometeorologické službě, kde se podílel na vývoji měřicích přístrojů používaných u výškových raket, které sloužily k prozkoumávání atmosféry. O tři roky později, v roce 1958, dostal Pacajev umístěnku do Koroljovovy konstrukční kanceláře OKB-1 a za 10 let byl konečně přijat do přípravného týmu kosmonautů. V tu dobu se s ním počítalo pro projekt nazývaný „Kontakt“, který se týkal výzkumu Měsíce. Roku 1971 byl jmenován jako inženýr-výzkumník do osudného letu Sojuzu 11.
Kosmonauti Dobrovolskij, Volkov a Pacajev.
Pro let Sojuz 11 byla původně vybrána úplně jiná posádka, týden před startem se ale na rentgenovém snímku plic jednoho z jejích členů, Kubasova, objevily podezřelé skvrny. Vše poukazovalo na to, že by se mohlo jednat o tuberkulózu. Dva dny před startem tak byla posádka kompletně vyměněna za novou. Jeden ze členů původní posádky, Kolodin, s tímto rozhodnutím ostře nesouhlasil. V čase, jenž zbýval do startu, se pokusil rozhodnutí komise zvrátit. Jeho snažení se však nesetkalo s úspěchem a později byl z tohoto důvodu dokonce vyřazen ze skupiny kosmonautů.
Kosmická loď Sojuz 11 s novou posádkou úspěšně odstartovala 6. června 1971. Následující den se připojila ke stanici Saljut 1, kterou dva dny oživovala. Posádka byla v dobré náladě, nechala si růst vousy a v obden uskutečňovaných televizních přenosech předváděla například akrobacii ve stavu beztíže. Viktor Pacajev pak oslavil 19. června na oběžné dráze své 38. narozeniny. Navenek celá situace vypadala naprosto ideálně, jenže v zákulisí už se dávno vědělo o problémech, které sovětská oficiální místa potvrdila až o celých 20 let později.
Trojice nešťastníků během jejich mise ve vesmíru.
Již delší dobu totiž existovalo podezření na možnost požáru elektrické instalace, a k němu skutečně došlo 17. června. Posádka ho nakonec úspěšně uhasila, ale chtěla se předčasně z mise vrátit. Hlavní konstruktér, Vasilij Mišin, však kosmonauty dokázal uklidnit a přesvědčit, aby na místě setrvali. 29. června 1971, po 23 dnech na oběžné dráze, se Sojuz 11 odpojil od stanice a zahájil sestupové manévry.
30. června 1971, v 2:16 místního času, přistál Sojuz 11 na předem určeném místě v Kazachstánu. Když však záchranné týmy dorazily k samotnému modulu, naskytla se jim hrůzostrašná podívaná. Posádka byla nalezena na svých místech, ale bez jediné známky života. Lékaři prováděli všechna možná resuscitační opatření déle než třicet minut, ale bez úspěchu. Museli tak s politováním konstatovat, že posádka letu je opravdu po smrti.
Posádka Sojuzu 11 odešla na věčnost 30. června 1971.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že po zažehnutí brzdicího raketového motoru, ve výšce zhruba 170 kilometrů, se sice správně oddělily sestupový i orbitální modul, ale došlo přitom k předčasnému otevření ventilu. To zapříčinilo velmi rychlý pokles tlaku v kabině, a ten za několik málo sekund klesl až na nulu. I když se posádka snažila poruchu odstranit, pro tento výkon neměli dostatek času. Po necelé půl minutě všichni ztratili vědomí, po pár minutách jim přestalo bít srdce.
Kdyby na sobě v tu chvíli měli sovětští kosmonauti skafandry, smrti by s největší pravděpodobností unikli. Inženýři byli však skálopevně přesvědčeni, že ztráta tlaku v kabině je téměř nemožná a kosmonautům dokonce říkali, že do vesmíru můžou letět klidně jen v kraťasech. Kosmonauti Dobrovolskij, Volkov a Pacajev byli pohřbeni u kremelské zdi a posmrtně získali titul „Hrdina Sovětského svazu“. Po Volkovovi byla dokonce pojmenována odrůda rajčete, známého pod názvem „Kosmonaut Volkov“.
Michal Švehla
