Hugh Hefner viděl v mladičké Dorothy Stratten „další Marilyn Monroe“, sex symbol dobývající hollywoodská plátna. O pár měsíců později našli Dorothy v kaluži krve. Zabil ji její muž, s nímž se právě rozváděla.
Dcera nizozemských imigrantů Dorothy, narozená roku 1960, prožila naprosto tuctové, poklidné dětství v Coquitlamu v kanadské Britské Kolumbii. V sedmnácti letech si jako mnoho jiných středoškolaček našla brigádu – coby pokladní v oblíbeném fast-foodu Dairy Queen. Tím její „obyčejný“ život skončil.
Všiml si jí šestadvacetiletý promotér místního nočního klubu Paul Snider, v tamním podsvětí známý jako „Jewish Pimp“ – židovský pasák. Okamžitě si uvědomil, že tahle roztomilá osmnáctiletá blondýnka mu může vydělat hodně peněz – jak se po svém „objevu“ vyjádřil kamarádovi.
Dorothy o sobě smýšlela jako o naprosto obyčejné dívce, nezajímavé a zakřiknuté. Dvoření staršího, bohatšího „bad boye“ se tedy nesnadno odolávalo. Kupoval jí šperky, diamanty, zval ji k sobě na večeře, naléval víno a neustále opakoval něco, čemu sama nevěřila – že je opravdu dost krásná na to, aby se stala modelkou.
Postupem času Dorothy umluvil k tomu, aby se svlékla a nechala se nafotit na erotické snímky, i když v Kanadě byla stále podle zákona nezletilou. Paul pak poslal její fotografie do Playboye – těšil se, že mu Dorothy vydělá miliony, mnohem víc než jeho lehké holky. Po dlouhém přemlouvání souhlasila, že se společně odstěhují do Los Angeles, kde se měla zúčastnit soutěže o Playmate roku 1980.
Zakladatel a vydavatel Playboye Hugh Hefner viděl v Dorothy to samé, co její lstivý snoubenec Paul Snider – peníze, hodně peněz. Věnoval ji dvoustranu jako srpnové Miss roku 1979 a neúnavně opakoval, že z ní udělá filmovou hvězdu – tedy něco o hodně víc než jen nahou hvězdičku na titulní stránce. A za pár měsíců už hrála po boku Audrey Hepburn (ve filmu A všichni se smáli, který se dostal do kin rok po Dorothyně smrti).
Podle pozdější výpovědi jejího (v té době ovšem zatím budoucího) milence, režiséra Petera Bogdanoviche, byl Hefner v Dorothyně životě jenom jedním z dalších mužů, kteří ji sobecky využili. A taky zneužili. Ve svém slavném „Playboy Mansion“, i když to do konce života (samozřejmě) popíral, ji údajně znásilnil.
Obklopena podobným typem mužů, zvyklá na jejich nevhodné chování a naivní snahou vidět v každém něco dobrého, vnímala Dorothy tuto smutnou příhodu pouze jako nutný odpustitelný poklesek. Možná i proto – třebaže ji kamarádky přemlouvaly, aby se do takového očividně nezdravého závazku nepouštěla – souhlasila se sňatkem se svým přítelem a ‚objevitelem‘ Paulem Sniderem.
Jakmile se však dostala do velkého světa filmu, seznámila se s režisérem Peterem Bogdanovichem – natočil známé filmy jako Papírový měsíc nebo oscarové Poslední představení. A díky němu jí došlo, že nemusí zůstávat celý život jen s jedním člověkem, který ji možná ani nemiluje.
Už tehdy měl Paul Snider podezření – najal si soukromého detektiva, který měl Dorothy sledovat a přistihnout „při činu“. Jenže to ani nemusel, Dorothy se mu záhy přiznala sama. Zažádala o rozvod. Snider se choval naoko chápavě, ale přitom si pořídil brokovnici, se kterou se na pár hodinách kurzů střílení naučil zacházet. S přáteli vtipkoval o mrtvých Playboy zajičcích – po předchozích nešťastných incidentech se totiž posmrtně již neměly objevovat na stránkách slavného časopisu.
Poslední návštěva Dorothy u Snidera – 13. srpen 1980. Mělo se vyřešit majetkové vyrovnání. Formální schůzka, kterou dvacetiletá Dorothy ani nemusela sama řešit, její manažer ji dokonce přemlouval, že celou záležitost vyřeší sám, ale ona chtěla svého „přítele“ ještě naposledy vidět a rozloučit se, chtěla si s ním uchovat dobrý vztah.
Jejich mrtvá těla našli Sniderovi spolubydlící. Oba leželi nazí na posteli. Dorothy s prostřeleným okem, Snider se střelil do úst. Dorothy měla po celém těle otisky rukou, což bylo na celé scéně asi nejhrůznější. Po smrti ji totiž její manžel, člověk se kterým chtěla uchovat přátelství, znásilnil.
Paul Snider se ale mýlil, co se týče nemožnosti posmrstné kariéry modelek Playboye. Hugh Hefner dobře věděl, že mu tento tragický incident nakonec vydělá spoustu peněz, takže dříve pořízené nahé fotky Dorothy nejen že nezakázal publikovat, ale naopak je dal hned na titulní stranu.
Peter Bogdanovic, jeden z mála, který Dorothy zjevně opravdu miloval, se z její smrti nikdy zcela nevzpamatoval – dlouhá léta se pak staral o její matku a také o osm let mladší sestru Louise, s níž se nakonec oženil.
Násilně ukončený a příliš krátký život Dorothy Stratten se následně stal inspirací pro několik filmových děl, knih (The Killing of the Unicorn od Petera Bogdanoviche) i známých písní (Red Hot Chili Peppers a jejich Californication).
Anna Samsová
A zde se ještě podívejte na Sladký život Coopera Hefnera. Jak se žije dědici zakladatele legendárního Playboye?
