Místo, na které se zřejmě nikdy nedostanete, a pokud ano, pak se zaručeně nedožijete chvíle, abyste o svém dobrodružství mohli vyprávět. Některý z tisíců křovinářů ostrovních vám to totiž zcela jistě nedovolí.
Ilha da Queimada Grande – tak se ve skutečnosti jmenuje tzv. „Hadí ostrov“ v Atlantickém oceánu, který na svém strmém hřbetu hostí několik tisíc prudce jedovatých hadích obyvatel.
Křovinář ostrovní (Bothrops insularis) je docela nenápadný, asi půl metru dlouhý tvor, ale jeho jed zabíjí do pouhé jedné hodiny od uštknutí. Brazilská vláda se rozhodla, že žádnému návštěvníku (krom výzkumníků) nebude povolen vstup – nejen proto, že návštěva ostrova znamená pro nezkušeného dobrodruha téměř jistou smrt (podle některých odhadů je křovinář snad až na každém metru čtverečním ostrovního území), ale hlavně kvůli tomu, aby žádný člověk neublížil právě křovináři!
Protože tenhle zabiják je nejen na pohled nádherný (přezdívá se mu „golden lancehead kvůli jeho zlatě zbarvenému tělu a hlavě ve tvaru hrotu kopí), ale je zároveň i endemitem. Na ostrov se dostal docela zajímavým způsobem. Bohužel (pro naše dětské já) asi těžko uvěříme místním legendám o pirátech, kteří jedovaté hady úmyslně na ostrově vysadili, aby chránili jejich zakopaný poklad.
Hadi se sem rozšířili z pevniny, když byl ostrov ještě asi před 10 000 lety její součástí. Pak hladina oceánu stoupla a křovinář zůstal uvězněn na území o rozloze přibližně 43 hektarů dodnes. Na tak malém ostrově nebylo pro hady dostatek potravy, matka příroda se však přičinila, aby křovináři usnadnila lov jediné vhodné kořisti – ptactva, které si na ostrov přilétá pouze odpočinout při dlouhých přeletech oceánu. Okamžitá smrt, zapříčiněná extrémně účinným jedem, potká ptáky většinou v korunách stromů, křovinář totiž neděsí vše živé jenom na zemi, nejúspěšnější je právě ve výškách. Nestačí se tedy dívat jenom pod nohy, ale nejlepší je otáčet hlavou do všech směrů.
Zdá se, že představa opuštěného ostrova s jedním s nejjedovatějších hadů na světě na každém kroku je dostatečně odstrašující – neexistují žádné nové záznamy o uštknutí tímto plazem. Ale Hadí ostrov měl přece jen jednoho obyvatele. Strážce majáku. Asi nebude těžké uhádnout, jak to s ním ve 20. letech minulého století dopadlo – po jeho smrti ušktnutím byl maják v 50. letech převeden do samoobslužného režimu.
Dnes na ostrov dojíždí každoročně brazilské námořnictvo, kontrolovat maják a ujišťovat se, že na ostrově nejsou stopy po dobrodruzích a hlavně pytlácích, kteří kvůli poptávce po jedu na černém trhu (pomáhá údajně při srdečních problémech) riskují svůj život.
Anna Samsová
A tady se ještě podívejte na Pravou podobu Tutanchamona: byl to ošklivý mladík s předkusem a ženskými boky.
